Československý hrdina z olympiády skončil jako bezdomovec na ulici. Hazard mu sebral rodinu i veškeré peníze
Ján Franek v Moskvě 1980 získal pro Československo bronz v boxu. Po kariéře ale přišel hazard, rozpad rodiny, vězení a život bez domova.
Obsah článku
Ján Franek patřil mezi sportovce, které si Československo mohlo po zisku olympijského bronzu hýčkat. V ringu byl rychlý, technický a tvrdý. Jenže jeho příběh se dnes nepřipomíná jen kvůli medaili. Stejně silně v něm zůstává pád, který přišel až ve chvíli, kdy už měl mít bývalý šampion klidnější život.
Bronz z Moskvy
Na olympijských hrách v Moskvě nastoupil Franek v kategorii do 71 kilogramů. Porazil Itala Benedetta Gravinu, Bulhara Želia Stefanova i Wilsona Kaomu ze Zambie. Zastavil ho až pozdější olympijský vítěz Armando Martínez z Kuby.
Bronz měl pro československý box velkou cenu. Franek se stal prvním československým boxerem po dvaceti letech, který vystoupil na olympijské stupně vítězů.
Hazard mu vzal všechno
Po kariéře ale přišel zlom. Franek později v podcastu Po Živote s Tomášom Verešom mluvil o dětství, boxu, slávě i pádu, který spojoval hlavně s hazardem. Práce v kasinu ho přivedla ke hře, ze které se postupně stal problém, který ničil peníze i vztahy.
Podle pozdějších rozhovorů přišel o auta, byty i rodinu. Prodal i olympijský bronz. Do jeho života patřila odvykací léčba, vězení a období, kdy neměl vlastní domov. Z člověka, kterému tleskali po olympijské medaili, se stal muž, který v Žilině řešil, kde přečká další den.
V posledních letech se jeho situace zlepšila. Žije v zařízení pro seniory poblíž Žiliny, má stabilnější zázemí a s rodinou se podle svých slov znovu vídá. Příběh Jána Franka proto není jen smutnou vzpomínkou na sportovce, kterého zničil hazard. Je to i tvrdá připomínka, že medaile může změnit kariéru, ale sama člověka před pádem neochrání.
