Muradov začínal v Praze od nuly. Pak přišlo UFC, Mayweather i tvrdý pád

Makhmud Muradov se z Prahy dostal až do UFC a později znovu postavil kariéru v Oktagonu. Jeho příběh nestojí jen na výhrách, ale hlavně na návratech po tvrdých ztrátách.

Zdroj fotografie: Oktagon

Muradov nikdy nebyl pro české fanoušky jen zahraniční jméno na kartě. Do Česka přišel v roce 2011. Začínal s pracemi, které s profesionálním sportem neměly nic společného. Uklízel, pracoval na stavbě, dělal vyhazovače a dál trénoval.

Z téhle cesty pak vznikl bojovník, kterého si česká scéna rychle spojila s přezdívkou „Mach“. Makhmud Muradov se postupně stal jednou z tváří, přes které domácí fanoušci sledovali, jak daleko se dá z českého prostředí dojít.

Z Prahy až do UFC

Muradovův příběh nabral světový rozměr ve chvíli, kdy se spojil s týmem Floyda Mayweathera. Později se stal prvním uzbeckým bojovníkem v UFC.

Start v UFC mu vyšel výborně. Porazil Alessia Di Chirica, poté tvrdě ukončil Trevora Smithe a přidal další cennou výhru nad Andrewem Sanchezem. V tu chvíli vypadal jako bojovník, který může ve střední váze vystoupat ještě výš.

Jenže UFC rychle trestá každou chybu. Porážky s Geraldem Meerschaertem a Caiem Borralhem připomněly, že Muradovova kariéra nebude jen o atraktivním postoji a rychlých rukou. Po slibném rozjezdu přišel tvrdý návrat na zem.

Návrat před domácí publikum

Po odchodu z UFC se Makhmud Muradov vrátil do prostředí, kde měl silné jméno i jasný příběh. Do Oktagonu.

Muradov se do Oktagonu nevracel jako jméno, které už žije jen z minulosti. Pořád měl za sebou zkušenost z UFC, rychlé ruce a dost kvality na to, aby domácí špičce udělal velké problémy.

Výhra nad Patrikem Kinclem mu přinesla prozatímní pás Oktagonu a zároveň uzavřela jednu část příběhu. Muradov po letech ukázal, že se po neúspěších neztratil. Jen se musel vrátit na místo, kde jeho kariéra pro české fanoušky začala dávat největší smysl.

Muradov zažil v kariéře víc než většina bojovníků na domácí scéně. Dostal se do UFC, trénoval pod velkou značkou Mayweatherova týmu, vyhrával, prohrával a po návratu do Oktagonu znovu ukázal, že ještě nepatří do starého železa.