McGregor, Khabib i Bisping. Trashtalk, který v MMA prodával zápasy
Některé zápasy začaly fanoušky bavit dávno před prvním gongem. Stačila jedna věta, tisková konference nebo staredown a duel měl pozornost, kterou běžná propagace buduje týdny.
Trashtalk v MMA není jen křik do mikrofonu. Když funguje, musí mít tvář, načasování a jasného soupeře. Fanoušek hned pozná, kdo koho chce rozhodit, kdo se baví a kdo už bere slova osobně.
Nejlepší momenty proto nežijí jen na sestřizích z klece. Pomohly prodat zápas, změnily náladu kolem rivality a některým bojovníkům přidaly image, kterou si nesli ještě roky.
Když stačí jedna věta
Conor McGregor zůstává měřítkem moderního trashtalku. Na tiskové konferenci před UFC 205 odpálil Jeremyho Stephense větou „Who the fook is that guy?“ (Kdo to sakra je?) a během několika sekund ukradl pozornost celé akci. Nebyl to dlouhý proslov. Byl to přesný zásah ve správný čas.
Podobně fungovala i jeho rivalita s Natem Diazem. McGregor mluvil rychle, útočně a sebevědomě, Diaz odpovídal kratšími větami a výrazem člověka, kterého celá show spíš otravuje. Tisková konference před UFC 196 měla přesně ten kontrast, kvůli kterému se z náhradního zápasu stala jedna z nejsledovanějších kapitol McGregorovy kariéry.
Do stejné kategorie patří Chael Sonnen. Ten neprodával zápasy jen urážkami, ale celou rolí. U rivality s Andersonem Silvou vystupoval jako muž, který se nebojí šampiona ani jeho aury. Jeho trashtalk byl někdy přehnaný, často divadelní, ale měl jasný účel: udělat ze Silvy soupeře, kterého chce fanoušek vidět pod tlakem.
Když slova přerostou v osobní spor
Jiný typ napětí přinesli Khabib Nurmagomedov a Conor McGregor před UFC 229. Tady už nešlo jen o vtipné hlášky. Rivalita měla osobní tón, řešila se rodina, původ, náboženství i incident s autobusem. Na tiskové konferenci UFC 229 bylo vidět, že propagace překročila běžnou sportovní hranici.
Podobně tvrdý byl vztah Jona Jonese a Daniela Cormiera. Jejich spor nebyl postavený na jednom výroku, ale na dlouhé nevraživosti. Když se při akci před UFC 178 porvali přímo na pódiu, slova už nestačila. UFC později prodávalo jejich zápas i přes dokumentární materiál typu Bad Blood, protože fanoušci viděli, že nejde jen o klasickou titulovou rivalitu.
Michael Bisping zase ukázal, že trashtalk nemusí patřit jen největším hvězdám všech dob. Před zápasy s Lukem Rockholdem i Georgesem St-Pierrem dokázal soupeře neustále tlačit do nepohodlí. U Rockholda se to navíc vrátilo přímo v kleci. Favorit působil sebejistě, Bisping mluvil ostře a pak mu vzal titul a postaral se o jedno z největších překvapení střední váhy UFC.
Dobře vedený trashtalk nevyhraje zápas sám. Může ale změnit to, jak se na duel dívají fanoušci. McGregorovy hlášky, Sonnenova role, Bispingova drzost nebo osobní válka Khabiba s McGregorem ukázaly totéž: někdy se největší část příběhu odehraje ještě předtím, než rozhodčí poprvé mávne rukou.
