Vážil téměř 300 kilo a v UFC nastoupil proti muži třikrát lehčímu. Zápas trval jen pár desítek sekund

Emmanuel Yarborough nastoupil 9. září 1994 do klece s oficiální váhou 279 kilogramů. Jeho soupeř Keith Hackney vážil zhruba 91. Rozdíl téměř 188 kilo je dodnes největší v historii UFC.

Zdroj fotografie: UFC

Grady Cole Center v Charlotte, Severní Karolína, čtvrtfinále turnaje UFC 3: The American Dream. V kleci stojí karatista s bilancí pouličních turnajů a proti němu muž, jehož tělo zabírá víc prostoru, než většina zápasníků dokáže obejít. Yarborough, bojovník s hmotností kolem 280 kilogramů, se chystá dokázat, že čistá fyzická masa stačí na cokoliv. Za minutu a padesát devět sekund se ukáže, že nestačí.

Pravidla, která nic nezakazovala

Dnešní divák by podobný zápas považoval za absurditu. V roce 1994 to byl záměr. Rané UFC vzniklo jako experiment: který bojový styl funguje nejlépe? Žádné váhové kategorie, žádné časové limity, žádná kola. Výhra přicházela jedině submisí, knockoutem, zastavením rozhodčím nebo vhozením ručníku. Původní list pravidel prvního UFC, který později zveřejnil spoluzakladatel Art Davie, byl až provokativně minimalistický. Zařazení 280kilového zápasníka do turnaje nebyla chyba systému. Byla to jeho podstata.

119 sekund v kleci

Yarborough hned po zahájení využil to jediné, co měl: hmotu. Natlačil Hackneyho na pletivo a doslova ho vytlačil dveřmi z klece ven. Obraz, který se v retrospektivách opakuje dodnes skoro stejně často jako samotný konec zápasu. Po restartu se ale hra změnila. Hackney začal kroužit, hledal úhly, střílel údery. Yarborough se nemohl otočit dost rychle. Série úderů na hlavu přinutila rozhodčího zápas zastavit, TKO v čase 1:59 prvního kola.

Hackney si z výhry odnesl zlomené zápěstí a z turnaje odstoupil. Yarborough odešel s jedinou prohrou v UFC a nikdy se do organizace nevrátil.

Co přišlo po kleci

V MMA se Yarborough objevil ještě dvakrát, pokaždé v Japonsku. V roce 1998 vyhrál v organizaci Shooto takzvaným „smotherem“, udusil soupeře vlastní vahou. V Pride 3 prohrál. Pak přešel k profesionálnímu wrestlingu a příležitostnému herectví.

Skutečný zápas ale vedl mimo klec. V roce 2007 agentura AP informovala, že Yarborough váží 341 kilogramů a pod lékařským dohledem se pokouší zhubnout. Trápila ho hypertenze a kongestivní srdeční selhání. V roce 2013 jeho váha stále přesahovala 326 kilo. 21. prosince 2015 Emmanuel Yarborough zemřel ve věku 51 let. Podle tehdejších médií byl příčinou infarkt.

Proč hmota v MMA nestačí

Yarborough nebyl jediný obr, který zkusil štěstí ve smíšených bojových uměních. Bob Sapp při 149 kilogramech nasbíral bilanci 12–20. Hong Man Choi s váhou 160 kilo skončil na 4–5. Eric „Butterbean“ Esch při 172 kilech dosáhl solidnějších 15–10–1, ale ani on se nikdy neprosadil na špičkové úrovni. Vzorec je jasný: samotná masa bez pohyblivosti, tempa a techniky generuje pozornost, ne výsledky.

Právě duel Hackney vs. Yarborough se stal jedním z argumentů, proč se UFC postupně proměnilo z atrakce v regulovaný sport. Dnešní Unified Rules of MMA definují váhové třídy až po supertěžkou nad 120 kilogramů, UFC samo standardně končí těžkou váhou do 120 kilo a atletické komise mohou zamítnout zápas s neúměrným váhovým rozdílem z bezpečnostních důvodů. Bojovník s váhou 280 kilo by dnes do klece jednoduše nemohl nastoupit.

Minuta padesát devět. Tolik času stačilo, aby se z jednoho čtvrtfinálového zápasu stal symbol celé éry, éry, ve které se MMA teprve učilo, kde končí show a začíná sport.