14 příběhů bratrů Emelianenkových. Rvačky 200 proti 200, medvěd i Van Damme

Fedor a Alexander Emelianenkovi vyrůstali ve stejné rodině, jejich vzpomínky ale působí jako dva různé světy. Staré rozhovory přinášejí pouliční bitky, chudobu, lov medvěda i odmítnuté filmové role.

Zdroj fotografie: Bellator MMA

Jeden se stal symbolem klidu a disciplíny, druhého provázela pověst problémového bouřliváka. Rozdíl mezi bratry je dobře vidět už ve vzpomínkách na dětství a dospívání. Řada příběhů pochází z rozsáhlých rozhovorů, které s nimi pořizovali zahraniční novináři ještě v době největší slávy PRIDE. Alexander o svém mládí otevřeně mluvil například v rozhovoru pro Sherdog.

Dětství bez romantiky

1. Fedor byl jako malý vážně nemocný. V prvních letech života měl opakované zdravotní problémy a slabou imunitu. Rodina nakonec opustila ukrajinské Rubežnoje a přestěhovala se do Starého Oskolu. Sherdog uváděl, že změnu prostředí doporučili lékaři.

2. Rodina se tísnila v komunálním bytě. Místnost, ve které Emelianenkovi bydleli, původně sloužila k sušení prádla. Rodiče byli dlouho v práci a malého Fedora hlídala jeho starší sestra Marina. Alexander později popisoval stejné období podstatně temněji. Vzpomínal na nedostatek jídla a také na den, kdy na něj rodiče zapomněli ve školce. Čekal tam téměř do půlnoci, než pro něj matka přijela.

3. První školní den skončil výpraskem. Alexander se nechal kamarádem přesvědčit, že může ze školy odejít dřív. Bez svolení zamířil k němu domů a hrál si. Po návratu čekal oslavu prvního školního dne, místo ní podle vlastních slov dostal od matky řemenem.

4. Fedor mohl skončit u umění. Jako dítě kreslil, modeloval z hlíny, tančil a učil se na akordeon. Když začal vážněji trénovat judo, nezbýval čas na všechno a musel si vybrat. Sport nakonec vyhrál.

5. Alexander tvrdil, že chodil na bitky 200 proti 200. Ve třinácti či čtrnácti letech se podle svého vyprávění účastnil hromadných střetů mezi skupinami z různých částí města. Sherdogu popsal opuštěné staveniště, kam mladíci nosili hole, kameny a další věci, které našli. Mluvil také o převracení aut včetně policejních.

6. Ve škole měl svého velkého rivala. Alexander vyhledával souboje i se staršími a většími kluky. Jedním z nich byl chlapec jménem Jura, kterého popisoval jako většího a arogantnějšího. Jejich konflikt skončil bitkou, kterou museli ukončit učitelé. Fedor později na pouliční konflikty nahlížel úplně jinak a zdůrazňoval, že bojové schopnosti patří do tělocvičny nebo ringu.

7. Místo aby se polepšil, stáhl dolů celou třídu. Alexander prošel několika učebními obory a nakonec skončil mezi svářeči. Podle jeho pozdějšího vyprávění šlo původně o vzornou skupinu. Po několika měsících s ním se měla zařadit mezi nejhorší na škole. Historku sám podával s typickým sebevědomím – místo aby spolužáci napravili jeho, tvrdil, že on změnil je.

Fedorův úplně jiný svět

8. V armádě trénoval s tím, co našel. Fedor nejprve sloužil u hasičské jednotky a později se dostal k tankové brigádě. Na klasický trénink bojových sportů tam neměl podmínky, takže používal činky, kettlebelly a běhal dlouhé tratě. Armádou tak prošel bez toho, aby přerušil fyzickou přípravu.

9. Svatbu měl přímo v tělocvičně. Svou pozdější manželku Oksanu poznal už jako teenager v táboře, kde pracovala jako vedoucí. Když se v roce 1999 vzali, žádná velká oslava se nekonala. Obřad podle dobových vzpomínek proběhl v klubu, kde Fedor trénoval, přímo na žíněnce před jeho trenérem a dalšími členy týmu.

10. Za výhru měl dostat štěně. Kolem začátků Fedorovy kariéry koluje také příběh, podle kterého na jednom ze sambo turnajů vyhrál německého ovčáka. Cestou k matce měl potkat rodinu, které krátce předtím zmizel téměř stejný pes, a štěně jim nakonec věnovat.

Medvěd, knihy a Van Damme

11. Alexander vyprávěl, jak zabil medvěda. Tohle už není pozdější přikrášlená historka od cizího vypravěče. Alexander lov popsal přímo v druhé části rozhovoru pro Sherdog. Tvrdil, že se v Rusku účastnil lovu medvěda s dlouhou vidlicí a nožem a zvíře zasáhl do srdce. Současně připomněl případ jiného sportovce, kterého smrtelně zranila medvědí tlapa. Fedor měl na lov odlišný názor – pobyt v přírodě ho bavil, zabíjení zvířat pro zábavu odmítal.

12. Staré kamarády označil za „sedláky“. Po přestěhování do Petrohradu se Alexander od části lidí ze Starého Oskolu odstřihl. V jednom z tehdejších rozhovorů tvrdil, že člověka s omezeným pohledem na svět nemá cenu táhnout za sebou. O lidech, kteří podle něj nedokázali opustit starý způsob života, mluvil velmi pohrdavě.

13. Drsný ranař se chlubil Tolstým a Sienkiewiczem. Alexander se v rozhovoru pro Sherdog prezentoval také jako vášnivý čtenář. Mluvil o Tolstém, oblíbenou knihou označil román Quo vadis polského spisovatele Henryka Sienkiewicze. Z hudby poslouchal rap, šanson i klasiku, nejvýše ale stavěl ruské rockové skupiny Kino, DDT a Alisa.

14. Odmítl nabídku spojenou s Jeanem-Claudem Van Dammem. V roce 2008 Alexander Sherdogu potvrdil, že dostal filmovou nabídku od lidí kolem slavného akčního herce. Nešlo podle něj o malé cameo, ale o výraznější roli. Odmítl ji, protože právě podepsal smlouvu s Affliction a natáčení by mu zasahovalo do tréninku. Mluvilo se také o historickém filmu o Alexandru Něvském, jehož režisér mu měl říct, že by se pro hlavní roli hodil.

Staré rozhovory dobře ukazují, proč bratři později působili tak rozdílně. Fedor ze stejného prostředí vytáhl hlavně vzpomínky na rodinu, sport a disciplínu. Alexander mluvil o ulici, bitkách, lovu a vzdoru.