Veterán UFC přirovnal dnešní MMA k moderním autům. Všechno je podle něj stejné a nudné

Alexej Olejnik odešel z klece s bilancí 62-18-1 a rovnou řekl, že moderní MMA ztratilo divoké hrany, které ho kdysi definovaly.

Zdroj fotografie: UFC

11. července 2026 na turnaji OFC 67 uškrtil Antonia Zovaka Ezekiel chokem za minutu a tři sekundy. Pak si sundal rukavice naposled. O dva měsíce později, v bilančním rozhovoru pro Championat, čtyřiačtyřicetiletý Rus rozvinul myšlenku, která v MMA komunitě rezonuje dodnes: dnešní bojovníci jsou technicky lepší než kdy dřív, ale jako postavy se od sebe skoro nedají rozeznat. Tiskovky znějí stejně, proslovy se učí nazpaměť, PR týmy hlídají každé slovo. Olejnik to přirovnal k autům šedesátých a sedmdesátých let: tehdy měl každý vůz tvář, dnes jsou všechny aerodynamicky dokonalé a zaměnitelné.

Dvě generace, dvě logiky

Olejnikova teze má dvě vrstvy, které se snadno slévají v jednu, ale stojí za to je oddělit. První je technická: starší éra MMA stála na specialistech. Čistý wrestler, čistý striker, grapplingový mág. Když se potkali v kleci, střet stylů sám o sobě vytvářel drama. Randy Couture, další veterán a bývalý šampion UFC, tenhle posun popsal jako přechod od „bojovníků jednoho stylu“ ke druhé a třetí generaci „MMA atletů“, lidí vychovaných od mládí přímo pro komplexní sport, ne konvertitů z jedné disciplíny.

Druhá vrstva je mediální. Olejnik mluví o sociálních sítích a PR manažerech, kteří bojovníkům diktují, co mají říkat. Výsledek? Konference, kde deset zápasníků po sobě odříká variace téhož. Kulatý stůl MMA novinářů z roku 2016 pro Sports Illustrated potvrzuje, že přístup médií k hvězdám bývá čím dál řízenější, přes manažery, omezené časové sloty, hlídané rozhovory.

Kde Olejnik trefuje a kde střílí vedle

Technická unifikace je doložitelná. Odborná studie o periodizaci tréninku MMA atleta z roku 2023 popisuje sport jako multidimenzionální disciplínu s vysokými aerobními i anaerobními nároky, kde příprava zahrnuje trénink založený na rychlosti pohybu, specifickou periodizaci a integraci několika bojových systémů. Expertní debata na MMA Fighting z roku 2018 ukazuje, jak rychle se úspěšné techniky šíří mezi gymy: co jeden tým vymyslí, za měsíce adoptuje polovina top desítky.

Jenže Olejnik příčinu zjednodušuje. Připisuje uniformitu hlavně sociálním sítím a PR. Podle nás je kořen jinde: v profesionalizaci samotné. Sportovní věda, standardizace přípravy, struktura moderních gymů, to jsou síly, které z bojovníků dělají univerzální atlety. Sociální sítě ten proces zviditelňují a možná urychlují, ale nevytvořily ho. Když má každý gym přístup ke stejným datům o soupeřích, stejným nutričním protokolům a stejným tréninkovým metodám, výsledkem je nevyhnutelně menší stylová pestrost.

Sonnen, McGregor a po nich ticho

Stačí se podívat na dvě jména, aby byl kontrast zřetelný. Chael Sonnen, s nímž mimochodem Olejnik v roce 2006 prohrál na body, proměnil tiskové konference v one-man show. Kalkulovaný provokatér, který z verbálního konfliktu udělal hlavní promo nástroj. Conor McGregor přidal k trashtalku přirozené charisma a schopnost předpovídat průběh zápasů tak přesně, že jeho hlášky žily vlastním životem ještě měsíce po galavečeru.

A pak vezměte přípravu k duelu Islam Machačev versus Alexander Volkanovski. Dva špičkoví bojovníci, obrovská sportovní sázka, ale promo stálo na respektu, wrestlingové přípravě a argumentu o odkazu. Žádný teatrální konflikt. Pro puristu skvělé, pro příležitostného diváka méně magnetické.

UFC přitom komerčně nechřadne. Naopak. V dubnu 2025 organizace uváděla přes 700 milionů fanoušků a zhruba 300 milionů sledujících na sociálních sítích. O půl roku později, v listopadu 2025, číslo sledujících vyrostlo na 330 milionů. Hardcore fanoušek může cítit uniformitu, ale masový zájem roste.

Český protipříklad: Procházka a Buday

Olejnikova teze má v českém kontextu zajímavou protiváhu. Jiří Procházka je živým důkazem, že i v éře PR šablon může existovat radikálně osobitá figura. Rituály před zápasem, neortodoxní tréninkové metody, filozofické úvahy o strachu, vědomé odmítání trashtalku, to všechno dělá z Procházky anti-šablonu, kterou si žádný marketingový tým nevymyslí. V rozhovoru pro iDNES otevřeně odmítl cestu „obchodníka a trashtalkera“. A fanoušci ho za to milují víc, ne míň.

Na opačném konci spektra stojí Martin Buday. Slovenský těžkotonážník měl v UFC bilanci 7-1 a dvanácté místo v žebříčku, solidní čísla. Přesto nedostal novou smlouvu. Důvod? Podle dostupných informací UFC vadila absence ukončení zápasů před limitem. Výsledky bez atraktivního produktu nestačily. I to je součást příběhu, který Olejnik popisuje: sport chce osobitost, ale definuje ji čím dál víc přes vizuální atraktivitu a koncovky, ne přes charakter mimo klec.

Co MMA zaplatilo za dospělost

Olejnik není jediný, kdo má pocit, že se MMA v posledních letech výrazně změnilo. O generační proměně mluví také Randy Couture, statistiky ukazují posun ve způsobu boje a jinak dnes organizace pracují i se svými největšími hvězdami. Olejnik ale tento vývoj hodnotí mnohem kritičtěji než většina ostatních.

MMA se postupně stalo profesionálnějším, organizovanějším a také mnohem větším byznysem. Něco z někdejší divokosti a nepředvídatelnosti tím ale zmizelo. Dnešní bojovníci jsou komplexnější a sport má větší dosah než kdy dřív, výrazných osobností, které by dokázaly oslovit i fanoušky mimo MMA, však podle Olejnika ubylo.