Georges St-Pierre postavil kariéru na taktice, disciplíně a přípravě. Právě tím se stal jedním z nejúspěšnějších šampionů UFC

Georges St-Pierre měl rychlost, sílu i elitní wrestling, jeho největší výhodou však byla schopnost měnit plán podle soupeře. Z přípravy udělal systém, který ho držel mezi nejlepšími bojovníky UFC.

Zdroj fotografie: UFC

Georges St-Pierre nepotřeboval soupeři vnucovat jediný styl. Proti wrestlerovi dokázal rozhodnout zápas wrestlingem, nebezpečného postojáře nutil myslet na takedowny a podle potřeby měnil tempo i vzdálenost. Soupeři tak často nedostali možnost bojovat způsobem, který jim vyhovoval nejvíc.

Wrestler bez rodokmenu

Na St-Pierrově kariéře je pozoruhodné, že za sebou neměl klasickou soutěžní zápasnickou průpravu ze školy nebo univerzity. Přesto se z něj stal jeden z nejúčinnějších wrestlerů své éry. Dobová analýza UFC před zápasem s Jonem Fitchem upozorňovala na rozdíl mezi čistým wrestlingem a tím, jak GSP dokázal využívat takedowny v MMA. Útoky na nohy schovával za údery a soupeř nevěděl, kdy přijde další změna úrovně.

Jeho profil v UFC Hall of Fame uvádí 90 úspěšných takedownů, 84procentní obranu proti strhům a 73procentní obranu proti signifikantním úderům. Samotná čísla ale nevysvětlují všechno. St-Pierre dokázal jednotlivé dovednosti spojit tak, aby jedna připravovala prostor pro druhou.

Dobře je to vidět na dvou zápasech s Joshem Koscheckem. V prvním střetu v roce 2007 dokázal přemoci soupeře, který měl na rozdíl od něj silné soutěžní wrestlingové základy. V odvetě o tři roky později zvolil jinou cestu. Koschecka pět kol systematicky trefoval předním direktem a výrazně mu poškodil pravé oko. Všichni tři rozhodčí tehdy bodovali zápas 50:45 pro šampiona.

Porážky změnil v lekce

St-Pierre přitom nebyl od začátku hotovým šampionem. První titulový zápas s Mattem Hughesem prohrál v roce 2004 na armbar a později přiznával, že proti svému tehdejšímu idolu nebyl psychicky ve správném rozpoložení. Když už pás získal, přišel v roce 2007 další tvrdý zásah. Matt Serra ho jako výrazný outsider ukončil v prvním kole.

Reakce na porážku ukázala jednu z hlavních vlastností St-Pierra. V archivním rozhovoru UFC nehledal výmluvy a odpovědnost za výkon proti Serrovi vzal na sebe. Zároveň si nastavil jednoduché pravidlo: žádného dalšího soupeře nepodcenit a ke každému přistupovat jako k nejnebezpečnějšímu protivníkovi své kariéry.

Výsledek byl mimořádný. Po porážce se Serrou už St-Pierre v UFC neprohrál. Vyhrál dalších 13 zápasů, devětkrát obhájil titul ve welterové váze a po téměř čtyřleté pauze se v roce 2017 vrátil proti Michaelu Bispingovi. Ve třetím kole ho ukončil rear-naked chokem a stal se šampionem UFC i ve střední váze. Kariéru uzavřel s bilancí 26-2.

St-Pierre sám MMA přirovnával k šachům: hledat slabiny soupeře a postavit plán tak, aby je mohl využít. Jeho kariéra tomuto přístupu odpovídala. Nemusel být nejlepším boxerem, wrestlerem ani grapplerem v každé jednotlivé disciplíně. Dokázal však rozhodnout, kde se bude zápas odehrávat, a pak soupeře donutil bojovat podle jeho podmínek.