Pětinásobný mistr Evropy v kulturistice skončil jako bezdomovec. Adam Cibuľa dnes nemá ani na jídlo

Kdysi byl hrdinou slovenského sportu, dnes žije z milodarů a sociálních dávek. Pětinásobný mistr Evropy v kulturistice Adam Cibuľa skončil bez střechy nad hlavou a sám přiznává, že bez pomoci už cestu zpět nenajde.

Zdroj fotografie: Body Building Center

Slovenský kulturista Adam Cibuľa patřil mezi největší talenty své doby. Na přelomu tisíciletí sbíral tituly, reprezentoval Slovensko na světových i evropských šampionátech a v roce 2000 se dokonce umístil na čtvrtém místě v anketě Sportovec roku. Dnes ale jeho příběh připomíná spíš varování než oslavnou kapitolu dějin sportu.

Od slávy k pádu

Cibuľa byl pětinásobným mistrem Evropy a dvojnásobným bronzovým medailistou z mistrovství světa. Jeho svalnatá postava a nezdolná vůle z něj udělaly ikonu slovenské kulturistiky. Jenže po rozpadu manželství se jeho život dramaticky změnil. „Když jsme se rozvedli, žena mě vyhodila na ulici. Od té doby jsem bezdomovec,“ přiznal pro Slovak Spectator.

Postupně přišel o zázemí, finance i možnost sportovat. Medaile a trofeje, které mu kdysi přinášely radost, musel odnést do zastavárny, aby měl na jídlo. Navíc bojoval s alkoholem, dluhy a několikrát se ocitl ve vězení. Nejdelší trest si odpykal v délce šesti let. Přesto dodnes doufá, že by se mohl vrátit na soutěžní pódia – pokud by se našel někdo, kdo mu pomůže.

Život v bídě a víra v návrat

Dnes Cibuľa přebývá tam, kde se dá. Někdy mu lidé dají pár eur, občas dostane drobnou brigádu. „Nemůžu provozovat sport, nemám jídlo a nikdo mě nezaměstná, protože už mám šedesát,“ smutní. Nejtěžší jsou pro něj zimní měsíce. Někdy nemá jinou možnost než přespat na betonu a přitom bojovat s hladem, který je podle něj horší než cokoliv jiného.

Přesto ho lidé na ulici stále poznávají a někdy se chtějí i vyfotit. „Svaly mám stále silné, i když už nemůžu cvičit jako dřív,“ směje se hořce. Podporu nachází především u svého bývalého trenéra Dušana Ďubeka, který mu čas od času koupí jídlo a poskytne oporu. „Pokud bych se někdy vrátil k tréninku, tak jedině s ním,“ říká Cibuľa.