Fedor Emelianenko UFC nepotřeboval. V PRIDE zůstal bez porážky
Fedor Emelianenko nikdy nezápasil v UFC, přesto během vrcholu kariéry porážel špičku těžké váhy. V PRIDE skončil 14-0 s jedním zápasem bez výsledku a titul držel až do zániku organizace.
Obsah článku
Do ringu chodil bez velkých gest a ani postavou nepřipomínal typického obra těžké váhy. Jakmile ale začal zápas, dokázal soupeře zasypat rychlými údery, hodit je na zem a pokračovat tvrdým ground-and-poundem nebo přejít do submise. Fedor Emelianenko si právě v Japonsku vybudoval pověst bojovníka, kterého na vrcholu kariéry nedokázal porazit nikdo.
Král PRIDE
Zlom přišel 16. března 2003. Emelianenko na PRIDE 25 porazil jednomyslně Antônia Rodriga Nogueiru a vzal mu titul těžké váhy. Oficiální archiv PRIDE na webu UFC připomíná, že tím začala vláda, která vydržela až do konce samotné organizace. O rok později Rus ovládl také PRIDE Heavyweight Grand Prix.
Mezi jeho největší vítězství patřili výhry nad takovými jmény, jako jsou Nogueira, Heath Herring, Kevin Randleman, Mark Coleman nebo Mark Hunt. Zvláštní místo má souboj s Mirkem Cro Copem z roku 2005. Chorvat v té době patřil k nejobávanějším postojářům světa, Emelianenko ho však v očekávané titulové bitvě porazil jednomyslně na body. V PRIDE nakonec nasbíral 14 výher, žádnou porážku a jeden zápas bez výsledku.
Ještě výraznější je pohled na celé období jeho dominance. Po oficiální porážce s Tsuyoshim Kosakou v prosinci 2000 následovalo 28 zápasů bez porážky. Emelianenko z nich 27 vyhrál a jeden skončil bez výsledku. Dalšího přemožitele našel až 26. června 2010, kdy ho Fabricio Werdum v prvním kole chytil do kombinace triangle choke a armbaru. Mezi jeho dvěma porážkami uplynulo 3 473 dní.
UFC zůstalo mimo
Právě tady začíná debata, která se s Emelianenkem táhne dodnes. UFC v průběhu let jednalo o jeho příchodu opakovaně, dohoda však nikdy nevznikla. Ruský bojovník v minulosti kritizoval podmínky nabízené smlouvy a vadilo mu mimo jiné omezení dalších aktivit včetně combat samba. Později vysvětloval, že se obě strany jednoduše nedokázaly shodnout na podmínkách spolupráce.
Nikdy však své absence v UFC nelitoval. V rozhovoru pro The MMA Hour před svým posledním zápasem připomněl, že během kariéry nastupoval proti řadě bývalých či budoucích šampionů UFC. Mezi těmi, které porazil jsou například Tim Sylvia, Andrei Arlovski, Frank Mir, Mark Coleman nebo Kevin Randleman. Pro Emelianenka bylo podle jeho vlastních slov důležitější, proti komu nastupuje, než logo organizace nad klecí či ringem.
Po pádu PRIDE pokračoval v Affliction, Strikeforce, M-1, RIZIN a nakonec Bellatoru. Právě Bellator se stal poslední velkou kapitolou jeho kariéry. Dokázal tam knokautovat Franka Mira, Chaela Sonnena, Quintona Jacksona i Tima Johnsona a dvakrát se dostal k titulovému zápasu s Ryanem Baderem.
Kariéru uzavřel 4. února 2023 na Bellatoru 290, kde ho Bader v odvetě zastavil na TKO v prvním kole. Emelianenkova profesionální bilance se zastavila na 40 výhrách, sedmi porážkách a jednom zápase bez výsledku. UFC v ní skutečně chybí. Jeho nejlepší roky však přišly v době, kdy těžká váha světového MMA měla druhé mocenské centrum v japonském PRIDE a Fedor v něm neprohrál jediný zápas.
