Mawar se vrací po roce a půl za mřížemi. Přiznal, že ho vězení donutilo změnit celý život

Tadeáš Růžička nastoupí 6. června v Ostravě do ringu po 706 dnech bez jediného soutěžního zápasu.

Zdroj fotografie: Oktagon

Sedmnáct měsíců za mřížemi, tři měsíce na svobodě a teď ring v Ostravar Aréně před vyprodaným hledištěm. Muž, který v roce 2020 prošel pyramidou Oktagon Underground se čtyřmi knockouty, se vrací na scénu jako někdo, kdo podle vlastních slov potřeboval ztratit svobodu, aby pochopil, co s životem dál. V rozhovoru pro Clash mluví o restartu, druhé šanci a posledních letech kariéry. Jenže mezi silnými větami a realitou ringu leží propast, a právní linka jeho příběhu ještě není uzavřená.

Jak vzniklo těch sedmnáct měsíců

Rok a půl za mřížemi nevznikl z jednoho incidentu. Časová osa se skládá ze dvou pravomocných větví. Šest měsíců natvrdo dostal Růžička za napadení muže na pražském koupališti Petynka. K tomu soud přeměnil starší jedenáctiměsíční podmínku za napadení v Holešovicích na nepodmíněný trest. Dohromady sedmnáct měsíců, které podle Novinek definitivně potvrdil soud v listopadu 2024.

Na svobodu se dostal na začátku března 2026, nejpozději 2. března už zveřejnil první video se vzkazem, že je „zpátky s čistou hlavou, v plné palbě“.

Příběh ale nekončí. V květnu 2026 padl u soudu ještě nepravomocný souhrnný roční trest za Petynku a nově i za nebezpečné vyhrožování a loupež v Řepích. Soudce přitom Růžičku pochválil, řekl, že „před rokem a dneska je z něj úplně někdo jiný“ a dokázal „přeprat svou negativní osobnost“. Část trestu už měl za sebou a ve hře bylo i podmínečné propuštění. Právní tečka za minulostí ale ještě nepadla.

Co sám říká

V rozhovoru pro Clash, který vyšel koncem května, Mawar mluví otevřeně. Měl své „problémy a démony“, se kterými válčil. Vězení ho donutilo přehodnotit směr života. Pokud chce pokračovat dál, musí změnit celý svůj život. Odříznout to, co ho brzdilo. Vrátit se s čistou hlavou.

Jde hlavně o životní režim, okolí a priority, ne o jednu konkrétní věc. U soudu zmínil ambici být vzorem pro mladé a mluvil o nápadu založit místo, kde by mohli smysluplně trávit čas.

Podle nás je poctivé říct: slova jsou silná, soudcův dojem pozitivní, ale jediný skutečný test proměny je dlouhodobé chování na svobodě. A na to zatím uplynuly pouze tři měsíce.

Clash 16: comeback jako sportovní zkouška

Růžička nastoupí 6. června v Ostravar Aréně na turnaji Clash proti Filipovi Roubíčkovi v pravidlech K-1.

Roubíček není výplň karty. Třiadvacetiletý bojovník z TKBC Gymu, 182 centimetrů, světový šampion v čínském boxu a jediný muž, který v Clashi porazil Karlose Bendu. V databázi Clash Rankings vede bilanci 2–1, Mawar 1–0. Výhoda mládí, výšky a zápasové kontinuity je na straně Roubíčka.

Na straně Mawara je jméno, úderová síla a top-level minulost. Jenže mezi jeho posledním evidovaným zápasem, prohrou s Josefem Škopem 30. června 2024, a turnajem Clash 16 uplyne 706 dní bez soutěžního startu. Sám přiznává, že nebude v životní formě. Ve vězení jel hlavně silovou přípravu, boxovat moc nemohl, teprve shazuje kila. U postojáře to znamená riziko v timingu, zápasovém tempu a reakci pod tlakem.

Comeback, nebo poslední kapitola?

Clash 16 stojí na mimořádně silné kartě: Benda vs. Mikulášek a debut Václava Siváka. Lidé uvnitř projektu mluví o „obřím zásahu“ organizace, která dávno přerostla YouTube bublinu. Mawar v tomhle kontextu není sportovní jednička večera. Je tahák na pozornost, jméno, které prodává příběh.

A právě to je jádro celého návratu. Růžička sám říká, že má před sebou „posledních pár let“, kdy chce ukázat, co v něm je. Krátkodobě je comeback atrakce, o které se mluví. Dlouhodobě? To závisí na tom, jestli osobní proměna obstojí i mimo rozhovory, v ringu, v tréninkové disciplíně a v běžných dnech, kdy se nikdo nedívá.

6. června v Ostravě se nerozhodne o tom, jestli je Tadeáš Růžička nový člověk. Rozhodne se o tom, jestli je ještě bojovník.