Nejsilnější Čech se proměnil v giganta. Jan Jiruše se pochlubil, jak vypadal na začátku kariéry
Z hubeného mladíka se stala hora svalů. Powerlifter Jan Jiruše dnes patří mezi nejsilnější muže planety, ale cesta k obrovité postavě trvala osmnáct let a vyžadovala neuvěřitelnou disciplínu.
Obsah článku
Když v roce 2007 vážil kolem 80 kilogramů, málokdo by hádal, že z mladého Jana Jirušeho jednou vyroste muž schopný dřepnout 400 kilogramů, vytlačit na bench 300 kilogramů a zvednout mrtvý tah o váze 442,5 kilogramu. Dnes má přibližně 138 kilogramů, obrovskou sílu i popularitu, a právem se mu přezdívá nejsilnější Čech. Svou osmnáctiletou proměnu nedávno ukázal na sociálních sítích.
Dlouhá cesta za sny
„Stejné tělo, ale dva rozdílní lidé. Co bylo na hlavě, slezlo na bradu. Nezastavujeme, jdeme dál,“ napsal Jiruše s humorem sobě vlastním. A právě to dokonale vystihuje jeho životní filozofii – nikdy se nezastavit, i když cesta bolí.
Základy své síly začal budovat v době, kdy silový trénink nebyl v Česku zdaleka tak populární jako dnes. Každý kilogram svalů si doslova vydřel. Jirušeho vytrvalost a autenticita mu přinesly nejen rekordy, ale i popularitu na sociálních sítích. Stal se tváří několika značek a pro tisíce fanoušků je symbolem motivace a víry ve vlastní sílu. Když sdílí tréninková videa, často zdůrazňuje, že cesta k úspěchu vede přes trpělivost, bolest a neustálou práci.
Český Herkules
Ani nepříjemné zranění bicepsu, které mu zhatilo plány na boxerský debut, nedokázalo jeho motivaci zlomit. Po měsících rehabilitace se vrátil do posilovny a fanouškům brzy ukázal, že jeho vášeň je silnější než bolest. Na jednom z videí provedl neuvěřitelných 110 opakování bench pressu se 100 kilogramy – dohromady tak zvedl víc než jedenáct tun železa.
Následně otestoval i mrtvý tah o hmotnosti 430 kilogramů a i když zůstal pár kilogramů pod svým osobním rekordem, nadšení mu rozhodně nechybělo. „Moje srdce opět hoří,“ napsal a naznačil, že se blíží další velké výzvy.
Jan Jiruše dnes inspiruje nejen silou, ale především příběhem o neústupnosti a víře ve vlastní cestu. Ukazuje, že za skutečnou silou nestojí genetika, ale roky dřiny, disciplíny a víra, že každý nový den může být lepší než ten předchozí.
