UFC v Bílém domě trhalo rekordy. White přesto o podobném turnaji už nechce ani slyšet
Sedm zápasů, sedm knockoutů, rekordní tržby za merch a ztráta kolem 700 milionů korun. Dana White to shrnul dvěma větami: „Bylo to úžasné“ a „Už nikdy.“
Obsah článku
V neděli 14. června 2026 se trávník před jižním průčelím Bílého domu proměnil v arénu pro čtyři tisíce diváků, desítky kamer a oktagon obklopený federální ochrankou. UFC Freedom 250 mělo být korunovací vztahu Dany Whitea s Donaldem Trumpem, oslavou 250 let americké nezávislosti i narozeninovou show k Trumpovým osmdesátinám. Sportovně to dopadlo nad očekávání. Ekonomicky to dopadlo přesně tak, jak White dopředu tušil, a přesně proto říká, že se to opakovat nebude.
Noc samých finišů a rekordních bonusů
Žádná karta v historii UFC neměla stoprocentní poměr ukončení před limitem. Freedom 250 ano. Všech sedm zápasů hlavní karty skončilo knockoutem nebo technickým knockoutem. V hlavním duelu Justin Gaethje donutil Iliu Topuriu vzdát na stoličce po čtvrtém kole a sebral mu pás šampiona lehké váhy.
Bonusy odpovídaly výjimečnosti večera. Gaethje si kromě titulu odnesl 425 tisíc dolarů za výkon večera a dalších 400 tisíc za zápas večera, celkem v přepočtu přes 17 milionů korun jen na bonusech. Tržby za merchandise podle Front Office Sports překonaly dosavadní rekord UFC dvojnásobně. White po akci tvrdil, že organizace překonala cíle „v každé měřitelné metrice“, ale konkrétní čísla sledovanosti ani nové předplatitele Paramount+ nezveřejnil.
Šedesát milionů dolarů za jednu noc
Rekordy jsou jedna věc. Účet je druhá. Podle AP stála celá produkce přes 60 milionů dolarů, tedy zhruba 1,4 miliardy korun. UFC interně počítalo se ztrátou kolem 30 milionů dolarů (přes 700 milionů korun). Stavba dočasné arény na South Lawn začala už 20. května, každý den přijíždělo dvacet až třicet kamionů s vybavením, na místě pracovalo sedm set až devět set lidí a do organizace bylo zapojeno více než sedm federálních agentur.
White po skončení akce nechodil kolem horké kaše: „Nemůžu si to dovolit.“ A vzápětí přidal: „Tohle se nedá zopakovat.“ Nejde přitom jen o peníze. White opakovaně zdůraznil, že venkovní formát ho definitivně odradil: počasí nelze řídit, federální areál nelze provozovat jako T-Mobile Arenu v Las Vegas a bezpečnostní režim Bílého domu mění každou produkční rutinu v logistický extrém.
Politický spektákl s vedlejšími škodami
Turnaj nebyl jen sportovní událost. Trump seděl přímo u klece, bojovníci procházeli West Wingem i Oválnou pracovnou, nad areálem přelétly Blue Angels a Thunderbirds. Den předtím, 13. června, se na Ellipse konal fan fest s ceremoniálním vážením, kam podle odhadů dorazily desítky tisíc lidí.
Jenže kulisa přitáhla i problémy. Sean Strickland byl z akce eskortován kvůli narušení pořádku. Zápasník Josh Hokit si po výhře vzal mikrofon a pronesl urážlivý výrok o Michelle Obamové, který White musel veřejně odsoudit. Pro značku, která chtěla ukázat svůj sportovní vrchol na nejprestižnější adrese světa, to byla komunikační přítěž, která odvedla pozornost od sedmi knockoutů zpět k politice.
Bylo to skvělé, ale už nikdy víc
Whiteovo „už nikdy“ nezní jako vyjednávací taktika ani jako zklamání z výsledku. Zní jako střízlivé účtování člověka, který ví, že jednorázová kombinace prezidentských narozenin, oslav čtvrt tisíciletí a ochoty jít do stamilionové ztráty se nedá zopakovat, a hlavně se to opakovat nevyplatí. Vztah UFC s Trumpovou administrativou tím nekončí; končí jen představa, že by se oktagon mohl na South Lawn vrátit.
Příští velká noc UFC má mnohem konvenčnější adresu. 11. července se v T-Mobile Areně v Las Vegas koná UFC 329 s návratem Conora McGregora proti Maxi Hollowayovi. Klimatizace, střecha nad hlavou a rozpočet, ze kterého Danu Whitea nebolí žaludek.
