Hvězdy bez pásu. Nejlepší bojovníci, kteří nikdy nezískali titul UFC

Někteří bojovníci porazili šampiony, vyhráli velké zápasy a roky patřili ke špičce. Hlavní pás UFC jim ale unikl a právě to z jejich kariér dělá silné příběhy.

Zdroj fotografie: UFC

V MMA se často pamatují hlavně šampioni. Jenže UFC má i druhou kategorii velkých jmen. Bojovníky, kteří byli mimořádně dobří, dlouho drželi místo mezi elitou, dostali se k titulovým zápasům, někdy získali i dočasný pás, ale na plnohodnotný titul nikdy nedosáhli.

Nejde o seznam poražených. Spíš o připomínku, že i kariéra bez hlavního pásu může mít větší hodnotu než vláda některých šampionů. U řady jmen níže rozhodovaly centimetry, špatné načasování, éra dominantního vládce nebo jeden večer, který se prostě nepovedl.

Blízko vrcholu

Dustin Poirier

Dustin Poirier je jeden z nejsilnějších příkladů bojovníka, kterému hlavní pás unikl, ale jeho seznam výher mluví za všechno. Porazil Conora McGregora, Justina Gaethjeho, Maxe Hollowaye i Michaela Chandlera. V lehké váze se pohyboval mezi elitou dlouhé roky a získal i dočasný titul UFC.

Jenže pokaždé, když šlo o plnohodnotný pás, narazil na soupeře z nejtěžší možné kategorie. Khabib Nurmagomedov, Charles Oliveira i Islam Makhachev mu zavřeli cestu k titulovému vrcholu. Poirierův oficiální profil UFC tak připomíná kariéru, která měla všechno kromě pásu šampiona UFC.

Tony Ferguson

Tony Ferguson měl v lehké váze období, kdy vypadal jako nejhorší možný soupeř. Vyhrával jeden zápas za druhým, soupeře ničil tempem, lokty i chaosem, který do klece přinášel. Souboj s Khabibem Nurmagomedovem se dlouho bral jako zápas, který prostě musí přijít. Jenže pokaždé z něj sešlo.

Ferguson získal dočasný titul po výhře nad Kevinem Leem, ale hlavní pás už nepřišel. Zranění, zrušené zápasy a pozdější série proher změnily kariéru, která jednu dobu mířila přímo na vrchol.

Dan Henderson

Dan Henderson měl kariéru, která přesahovala UFC. Byl šampionem PRIDE i Strikeforce, olympionikem a mužem s pravou rukou, která rozhodovala zápasy i proti mladším soupeřům. V UFC ale hlavní titul nezískal.

Bojoval s Andersonem Silvou, Quintonem Jacksonem i Michaelem Bispingem. Hlavně odveta s Bispingem na UFC 204 zůstala jedním z těch večerů, po kterých fanoušci dodnes řeší, jak blízko Henderson k zisku titulu skutečně byl. Pás UFC mu unikl, ale jeho jméno zůstalo mezi nejrespektovanějšími v historii MMA.

Yoel Romero

Yoel Romero vypadal jako bojovník, kterého není snadné číst. Dlouhé pasáže čekal, zpomaloval tempo a pak během několika sekund změnil zápas výbuchem, který soupeře zničil. Ve střední váze patřil k nejnebezpečnějším jménům své éry.

Titul mu ale utekl v zápasech s Robertem Whittakerem a Israelem Adesanyou. Druhá bitva s Whittakerem byla navíc poznamenaná nesplněnou váhou, takže Romero nemohl pás získat ani v případě výhry. Nechyběla mu kvalita. Jen se k titulu pokaždé dostal za okolností, které hrály proti němu.

Alexander Gustafsson

Alexandera Gustafssona si většina fanoušků dodnes spojuje hlavně se zápasem s Jonem Jonesem. Švéd tehdy šampiona dostal do jedné z nejtěžších bitev kariéry a ukázal, že i Jones může krvácet, couvat a ztrácet kontrolu nad zápasem.

Později bojoval o titul také s Danielem Cormierem. Znovu byl blízko, znovu neuspěl. Gustafsson nikdy nebyl šampionem UFC, ale v polotěžké váze zůstává jedním z nejlepších bojovníků, kteří se k pásu přiblížili víc, než ukazuje samotná bilance.

Cestu jim zavřeli šampioni

Urijah Faber

Urijah Faber byl hvězdou nižších vah ještě před tím, než je UFC začalo naplno prodávat širokému publiku. Ve WEC měl status šampiona a v UFC patřil mezi tváře, které pomohly bantamové váze získat pozornost.

V titulových zápasech ale narazil na Dominicka Cruze, Renana Baraa a další jména z období, kdy divize rychle sílila. Faberův význam se nedá zúžit jen na to, že v UFC nezískal pás. Organizace ho později uvedla do Síně slávy. Jeho vliv na lehčí váhy byl výrazný.

Joseph Benavidez

Joseph Benavidez doplatil hlavně na éru Demetriouse Johnsona. V muší váze dlouho patřil k nejužší špičce, jenže proti němu stál jeden z nejdominantnějších šampionů historie UFC.

Další šance přišla i po Johnsonově odchodu, ale v titulových zápasech s Deivesonem Figueiredem už Benavidez na pás nedosáhl. Pro muší váhu byl roky měřítkem kvality. Jen se potkal s dobou, ve které jeho cestu nejdřív zavřel téměř nedotknutelný vládce a později tvrdší nástup nové generace.

Stephen Thompson

Stephen Thompson přinesl do velterové váhy styl, který se od většiny soupeřů lišil. Karate, práce na vzdálenost, rychlé vstupy a přesnost z něj udělaly bojovníka, proti kterému se špatně hledal rytmus.

Dvakrát bojoval s Tyronem Woodleym o titul. První zápas skončil remízou, druhý těsnou porážkou. Thompson tak zůstal bez pásu, i když od něj byl jen kousek. Jeho kariéra zároveň ukazuje, že i bez titulu může bojovník změnit způsob, jakým se v divizi mluví o postoji.

Demian Maia

Demian Maia byl specialista v době, kdy se MMA stále víc tlačilo k univerzálnosti. Jeho jiu-jitsu ale bylo tak silné, že s ním dokázal držet místo mezi elitou ve střední i velterové váze.

O titul bojoval s Andersonem Silvou a později s Tyronem Woodleym. Ani jednou neuspěl, přesto zůstává jedním z nejvýraznějších grapplerů v historii UFC. Maia ukázal, že i jeden mimořádně silný nástroj může bojovníka držet mezi nejlepšími dlouhé roky.

Donald Cerrone

Donald Cerrone nebyl bojovník jedné titulové šance. Bral těžké zápasy, nastupoval často a roky se držel vysoko v lehké i velterové váze. Pro fanoušky byl jménem, které slibovalo akci.

K titulovému zápasu se dostal proti Rafaelu dos Anjosovi, jenže šampion ho rychle zastavil. Cerroneho odkaz proto nestojí na pásu, ale na objemu velkých zápasů, popularitě a ochotě chodit do rizika častěji než většina soupeřů.

Titul UFC zůstává nejvyšší metou. Poirier, Ferguson, Henderson, Romero, Gustafsson a další ale připomínají, že pás není jediný způsob, jak v organizaci zanechat stopu. Některé kariéry bez titulu totiž mají větší sílu než krátké vlády šampionů, na které se dnes vzpomíná jen okrajově.