Angličan předvedl chirurgicky přesné načasování. Brazilský bojovník skončil s prasklou lebkou
Jediné letící koleno ve druhém kole stačilo k tomu, aby se Bellator 158 zapsal do historie MMA jako večer s jedním z nejtěžších zranění, jaké kdy klec viděla.
Londýnská O2 Arena, 16. července 2016. Michael „Venom“ Page se odráží od země, zvedá koleno a v plné rychlosti míří do čela Evangelisty „Cyborga“ Santose. Čas na hodinách: 4 minuty a 31 sekund druhého kola. Santos padá, rozhodčí John McCarthy mává rukama. Konec. Hala exploduje nadšením; Sherdog později napsal, že Page „vybičoval publikum k vášnivého šílenství“. Jenže to, co vypadalo jako další efektní finiš showmana z jihovýchodní Anglie, se během minut proměnilo v medicínský případ. Brazilcova čelní kost byla prasklá.
Stačil jeden úder
Pageův knockout nebyl výsledkem chaotické přestřelky u pletiva ani dorážky na zemi. Šlo o skvěle načasovaný zásah ze vzdálenosti, letící koleno namířené do Santosova pohybu vpřed. Technika, která je v profesionálním MMA zcela legální. Nic v dostupných zdrojích nenasvědčuje faulu ani pochybení rozhodčího. A přesto důsledek, který si člověk spíš spojí s autonehodou než se sportem.
Michael Page caves in Evangelista “Cyborg” Santos’ skull with his knee#michaelpage #cyborg pic.twitter.com/gq4Za5cXYs
— James (@ontherightside0) August 7, 2022
Page byl v té době neporažený, budovaný Bellatorem jako výrazná tvář organizace. Skvělý striker s výjimečným timingem a showmanským naturelem. Santos ho po zápase sám označil za „skvělého atleta“ a „zručného bijce“, byť mu vyčítal chování po knockoutu. Zápas přitom ani nebyl hlavním duelem večera, nad ním stál souboj Lima vs. Daley. Moment s prasklou lebkou ale zastínil všechno ostatní na kartě.
Šílené zranění
Den po zápase Santos potvrdil pro MMA Fighting vážnou frakturu v oblasti čela a plánovanou operaci v USA. Odborná literatura k frakturám čelního sinu, tedy právě té části lebky, kterou koleno zasáhlo, říká, že k jejich vzniku je potřeba výrazně vyšší energie nárazu než u většiny ostatních obličejových zlomenin. Jde o typ zranění typický pro vysokorychlostní dopravní nehody, nikoli pro sportovní kontakt.
Santos přitom tvrdil, že nebyl v bezvědomí, necítil závratě a lékaři u něj nezjistili poškození mozku. Operace proběhla 25. července v americké nemocnici. Bellator mu uhradil veškeré léčebné výlohy a navíc vyplatil bonus za výhru, navzdory tomu, že prohrál. Detail, který ukazuje, že i organizace vnímala mimořádnost situace.
Od plánovaného comebacku k definitivnímu konci
Rekonvalescence šla překvapivě rychle. Už v srpnu 2016 Santos mluvil o návratu v prosinci a sám sebe přirovnal k „poškozenému autu, které ale pořád jezdí“. Cítil se dobře. Plánoval. Jenže v lednu 2017 přišel zlom, veterán s bilancí 21–18 oznámil konec kariéry. Ne proto, že by nemohl fyzicky pokračovat. Prostě už nechtěl riskovat zdraví.
Dva roky po zranění potvrdil, že se do klece nevrátí. Přesunul se nejprve zpět do rodné Curitiby, kde učil, a později do Houstonu, kde si otevřel vlastní tělocvičnu. Z bojovníka se stal trenér.
