Šéf UFC nesnáší slova o duševním zdraví mužů. Živitel rodiny podle něj nesmí ukazovat slabost

Dana White, nejmocnější muž smíšených bojových umění, opakovaně říká, že muž nemá veřejně mluvit o svých psychických problémech. V Česku přitom muži tvoří přes 81 % obětí sebevražd.

Zdroj fotografie: UFC

Když v září 2024 seděl White v New Yorku naproti novináři Seanu Gregorymu z magazínu TIME, dostal otázku na to, co pro něj znamená být mužem. Odpověď byla přímočará a tvrdá: muž má vstát, obout boty a jít pracovat. Řeči o mužském duševním zdraví „nemůže vystát“. Veřejné lamentování typu „oh, moje duševní zdraví“ je podle něj přesný opak toho, co se od živitele rodiny očekává. O rok a půl později, v květnu 2026, stejnou linku zopakoval v podcastu Katie Miller.

Muž jako stroj na výkon

Whiteova definice mužství stojí na třech pilířích: poskytovat, chránit, vést příkladem. V rozhovoru pro TIME mluví o tom, jak během covidu nikoho nepropustil, jak každý den vstává a maká, jak na něj spoléhá manželka, děti i zaměstnanci. Muž v jeho podání je člověk, který nese odpovědnost za všechny kolem sebe, a právě proto si nemůže dovolit veřejně přiznat, že se hroutí.

V podcastu Katie Miller to rozvedl ještě dál. Vadí mu řeči o „duševním zdraví mužů“, vadí mu postování špatných dní na sociální sítě, vadí mu samotný koncept toxické maskulinity, který považuje za nepřátelskou nálepku. Muž má podle něj ženu zajistit, chránit a „chovat se k ní správně“. Slabost? Tu si vyřešíš za zavřenými dveřmi.

Na první pohled to může znít jako staromódní, ale upřímný životní postoj. Problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíte, kdo to říká, a kolik lidí ho poslouchá.

Kulturní instrukce, ne soukromý názor

White není soused u piva. Je to CEO organizace, kterou sledují stovky milionů lidí po celém světě, člověk s přímým přístupem k americkému prezidentovi, mediální osobnost, která v květnu 2026 absolvovala rozhovorové kolečko od Fox News přes podcast až po NPR Newsmakers. Když někdo s touto viditelností řekne, že veřejná slova o psychických potížích jsou slabost, nepopisuje realitu. Vytváří ji.

Výzkum publikovaný v odborném časopise Psychology of Men & Masculinities ukazuje přímou spojnici: internalizace tradičních maskulinních norem (soběstačnost, tvrdost, potlačování emocí) vede k vyšší sebestigmatizaci a nižší ochotě vyhledat profesionální pomoc. White tyto normy nejen vyznává, ale aktivně propaguje před milionovým publikem. V jeho rétorice se zranitelnost stává selháním. A právě tohle je mechanismus, který mužům komplikuje cestu k terapeutovi, psychiatrovi nebo krizové lince.

Co říkají čísla, a co říkají jiní sportovci

Podle posledních dostupných dat Národního ústavu duševního zdraví za rok 2023 spáchalo v České republice sebevraždu 1 253 lidí. Z toho 1 019 byli muži, tedy 81,3 %. Česko je v sebevražednosti nad průměrem EU a NUDZ sám upozorňuje, že skutečný počet je pravděpodobně vyšší kvůli podhodnocování v evidenci. K tomu přidejte další číslo: přibližně 8 z 10 lidí, kteří by odbornou péči potřebovali, ji v Česku nevyhledá. Bariéry? Nedostupnost, cena, a stigma.

Národní akční plán pro duševní zdraví 2020–2030 výslovně říká, že destigmatizace je podmínkou, aby lidé mohli bez zábran vyhledat pomoc. Stát to ví. Odborníci to vědí. A pak přijde nejviditelnější tvář bojového sportu na planetě a řekne, že muž si má problémy „nechat pro sebe“.

Přitom i ve světě sportu existuje jiný model. V únoru 2018 basketbalista DeMar DeRozan veřejně přiznal, že trpí depresí. O dva roky později napsal jeho spoluhráč Kevin Love v eseji pro The Players‘ Tribune, že právě DeRozan „vyšlapal cestu“ ostatním hráčům NBA, aby mohli mluvit o tom samém. Rozdíl mezi Whitem a DeRozanem není v tom, že jeden je silný a druhý slabý. Rozdíl je v tom, co považují za odvahu.

Veřejný post není totéž co terapeut

Jednu věc je třeba přiznat: White primárně útočí na veřejné vystavování zranitelnosti na sociálních sítích, ne na samotnou existenci psychické nepohody. Jenže v praxi se tyto dvě roviny nedají tak snadno oddělit. Když autorita s jeho dosahem označí jakékoli veřejné přiznání psychických potíží za slabost, posiluje normu, ve které je i soukromé vyhledání pomoci krokem, za který se muž stydí. Výzkum to potvrzuje: sdílení osobní zkušenosti, tedy právě to veřejné vyprávění, které White odsuzuje, je v odborné literatuře zkoumáno jako nástroj, který sebestigmatizaci oslabuje a otevírá ostatním cestu k profesionální pomoci.

White svůj postoj drží minimálně od září 2024 a opakuje ho v různých médiích. Nejde o provokaci ani o výstřel z kontextu. Je to stabilní přesvědčení člověka, který řídí globální sportovní impérium. A právě proto má váhu, a právě proto stojí za to ho konfrontovat s daty.

Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí procházíte krizí, pomoc existuje a je anonymní: Linka první psychické pomoci 116 123 funguje nonstop a zdarma. Centrum krizové intervence v Bohnicích přijímá bez objednání, nepřetržitě, na čísle 284 016 110. Nemusíte o tom psát na internet. Stačí zavolat.