Tyson řekl nahlas, koho by nikdy neporazil. Proti Muhammadovi Alimu by neměl šanci ani v nejlepších letech
Mike Tyson, muž, který v osmdesátých letech ničil soupeře za méně než dvě minuty, opakovaně tvrdí totéž: na Aliho by nestačil.
Není to nový výrok ani momentální záchvat pokory. Když se na sociálních sítích znovu rozšířilo starší video, v němž Tyson mluví o Muhammadovi Alim jako o boxerovi, kterého „nikdo neporazí“, mnozí to vzali jako čerstvou senzaci. Jenže Tyson tohle říká přinejmenším od roku 2012. Podle sekundárních zdrojů tehdy v rozhovoru pro platformu ThisIs50 popsal Aliho jako někoho, kdo soupeře „vezme do hluboké vody“ a zlomí ho, a že ani on sám by na něj neměl. V roce 2016 pro GQ označil Aliho za „nejvíc soutěživého bojovníka, jakého kdy viděl“, a při vzpomínce na něj se rozplakal.
Proč zrovna Ali
Tyson nebyl typ, který by kohokoliv stavěl nad sebe. V letech 1986 až 1990 držel postupně pásy WBC, WBA i IBF, ve dvaceti se stal nejmladším šampionem těžké váhy v historii a jeho poměr knockoutů budil respekt i strach. Styl peek-a-boo, tedy nízké těžiště, neustálý pohyb hlavou, explozivní háky a zvedáky na krátkou vzdálenost, fungoval jako demoliční koule na většinu soupeřů jeho éry.
A přesto Tyson opakovaně říká, že právě proti Alimu by tahle zbraň selhala. Ne z falešné skromnosti. Z boxerské logiky.
Stylistická noční můra
Ali byl pro úderného specialistu na krátkou vzdálenost přesně ten nejhorší typ soupeře. Rychlý jab, laterální pohyb, práce na vzdálenost a clinch, to všechno brání agresivnímu boxerovi dostat se dovnitř, kde je nebezpečný. Britannica přímo uvádí, že do Aliho éry se od těžkých vah ani nečekalo, že budou takhle rychlé. Ali přepsal pravidla kategorie.
Larry Holmes, jediný muž, který boxoval s oběma legendami, to shrnul bez diplomatických obratů: Ali by Tysona „celý den šlehal jabem“. Holmes přitom jmenoval i další, kdo by Tysonovi vzdorovali, Joea Fraziera, Kena Nortona, George Foremana, ale Aliho postavil jednoznačně nejvýš.
Detailní stylistický rozbor, který v roce 2017 publikoval VICE Sports, přidává důležitý detail: záleží na tom, který Ali. Mladý, extrémně rychlý Cassius Clay z šedesátých let by byl otevřenější souboj, protože stál výš a víc riskoval. Pozdější Ali, taktičtější, klinčující, schopný přečkat bouři a soupeře utopit v hlubokých vodách, by byl pro Tysona ještě nepříjemnější.
Tysonovy limity už viděli i současníci
Obraz Tysona jako nezastavitelné síly přírody je silný, ale ne úplný. Už v listopadu 1987, tedy uprostřed jeho šampionského vrcholu, si Shirley Povich v Los Angeles Times všímal, že Tyson se pohybuje „po přímkách“ a proti historicky úplnějším šampionům by měl technické problémy. Buster Douglas to v únoru 1990 potvrdil v ringu; stačil disciplinovaný jab, pohyb a Tysonova neporazitelnost skončila.
Tyson to ví. A právě proto jeho slova o Alim nejsou jen zdvořilostní poklona mrtvé legendě. Jsou to slova člověka, který přesně rozumí vlastním limitům a ví, jaký typ boxera je dokázal odhalit.
