Býval obávaným šampionem UFC. Dnes se T.J. Dillashaw ani neučeše
Bývalý šampion UFC T.J. Dillashaw zářil v bantamové váze. Nyní kvůli vážnému zranění ramene nemůže levou rukou vykonávat ani běžné úkony.
T.J. Dillashaw se musel s profesionální kariérou rozloučit mnohem dřív, než by si přál, a to kvůli vážným zdravotním komplikacím, které otevřeně popsal v podcastu The Casuals MMA. Z energického sportovce se stal člověk, kterého zranění omezuje v běžném životě víc, než by si kdy dokázal představit.
Rameno v troskách, sny v troskách
Vše odstartoval přípravný kemp před zápasem s Aljamainem Sterlingem v roce 2022. Dillashaw v podcastu otevřeně přiznal, že jeho rameno nevydrželo opakované zápasové i tréninkové zatížení. „Moje rotátorové manžety jsou v podstatě na kaši. Svaly nefungují a moje rameno jen visí. Nedokážu zvednout ruku,“ popsal Dillashaw své problémy. Série následných operací však kýženou úlevu nepřinesla, podle lékařů bude Dillashaw patrně potřebovat i náhradu kloubu, tzv. reverzní endoprotézu.
Dillashaw tak není schopen levou rukou vykonávat ani základní pohyby. Prakticky se nemůže například učesat, má také problémy uchopit sklenici. Život vrcholového sportovce tak vystřídala omezení, která si běžný člověk jen těžko představí. Kariéra skončila, sen o návratu do oktagonu se rozplynul.
Doping a kontroverze
Přestože Dillashaw patřil k technicky nejvytříbenějším bojovníkům své generace a stal se dvakrát králem bantamové váhy, jeho odkaz není bez poskvrny. Redakce MMAmag připomíná, že v roce 2019 dostal dvouletý zákaz činnosti za užití zakázané látky EPO, což poznamenalo jeho reputaci a rozvířilo debatu o čistotě v MMA. Na jeho výkony v kleci to však nemělo vliv. I po svém návratu dokázal v roce 2021 porazit Coryho Sandhagena a ukázal, že stále patří mezi elitu.
Po konci sportovní dráhy se Dillashaw věnuje rozvoji vlastní společnosti zabývající se výživou a rodině, která mu byla oporou i v těžkých časech. Jeho příběh je však mementem toho, jak kruté a nevyzpytatelné umí být bojové sporty. Ať už jeho příběh budeme hodnotit jakkoli, jedno je jisté – ukazuje, že sláva i úspěchy v MMA jsou často vykoupeny bolestí, se kterou se musí bojovníci potýkat dlouho poté, co naposledy opustí klec.
