Legenda boxu a symbol nacistické propagandy, který riskoval život, aby zachraňoval Židy. Příběh Maxe Schmelinga
Max Schmeling byl nejen jedním z nejlepších boxerů své doby, ale i mužem, jehož životní příběh odhaluje fascinující kontrast mezi obrazem, který o něm šířila nacistická propaganda, a skutečnými skutky, jimiž prokázal lidskost i odvahu.
Legendární německý boxer se narodil v roce 1905 v malém městečku Klein Lukow, které leží severně od Berlína. O box se začal zajímat poté, co viděl film o tomto sportu, a už v roce 1923 nastoupil do ringu jako amatér. O rok později se stal šampionem v lehké váze. Jeho kariéra nabrala strmý vzestup, když v červnu 1930 porazil Američana Jacka Sharkeyho a stal se prvním Evropanem, který získal profesionální titul mistra světa. Přestože šlo o vítězství po diskvalifikaci soupeře, Schmeling se stal hvězdou.
Souboje s Joem Louisem a stín nacistické propagandy
Po sérii výher i porážek dostal Schmeling v roce 1936 životní šanci. Postavil se proti tehdy neporaženému fenoménu, Američanovi Joeu Louisovi, který měl na kontě 27 vítězství. Schmeling do zápasu vstupoval jako jasný outsider s kurzem 10:1, ale šokoval svět, když 9. června 1936 na stadionu Yankees svého soupeře knokautoval. Nacistický režim okamžitě využil jeho triumf k propagandě, prezentoval ho jako důkaz árijské nadvlády a postavil Schmelinga do role symbolu nacistického Německa.
Ve skutečnosti se však Schmeling nikdy nestal oddaným služebníkem režimu. Jeho trenér Joe Jacobs byl americký Žid, kterého boxer odmítl propustit i přes tlak nacistických funkcionářů. V následné odvetě s Louisem v roce 1938 prohrál drtivým knokautem už v prvním kole a zatímco Američan se stal hrdinou, Schmeling byl na Západě vnímán jako zosobnění nacismu.
Hrdina v soukromí
Přestože se Schmeling setkával s Adolfem Hitlerem i ministrem propagandy Josephem Goebbelsem, nikdy se s režimem plně neztotožnil. V roce 1935 poprvé rozzuřil nacisty, když se odmítl rozvést se svou manželkou, českou herečkou Annou Ondrákovou. Jeho skutečná odvaha se ale ukázala během Křišťálové noci v roce 1938, kdy u sebe ukryl dva židovské chlapce a pomohl jim přežít. Později údajně využíval své postavení i k záchraně dalších známých ze židovské komunity.
Po válce se Schmeling znovu vrátil do ringu, absolvoval ještě pět zápasů a kariéru zakončil s bilancí 56 vítězství, 10 porážek a 4 remíz. Poté se pustil do podnikání – koupil licenci pro Coca-Colu v Německu a stal se úspěšným podnikatelem. Přesto nezapomněl na svůj vztah s Joem Louisem. Amerického boxera, který se ocitl ve finanční tísni, několikrát finančně podpořil a v roce 1981 dokonce zaplatil jeho pohřeb.
Max Schmeling zemřel v roce 2005 ve věku 99 let. Svůj dlouhý život sám přičítal šťastnému manželství a navzdory stínu nacistické propagandy byl mužem, který se nebál riskovat, aby ochránil nevinné.
