Oktagon má jména pro větší scénu. Kdo může prorazit venku
Oktagon už není jen domácí přestupní stanice. Někteří jeho bojovníci mají věk, styl i výsledky na to, aby je začaly vážně řešit větší zahraniční organizace.
Nejde jen o šampiony. Pro větší scénu je důležité i to, jak bojovník vypadá v kleci, jaký má příběh, jak si poradí s těžšími soupeři a jestli jeho styl obstojí i mimo Oktagon.
Szabová a Paradeiser
Lucia Szabová je nejčistší příklad domácího jména, které už přerostlo běžné hranice Oktagonu. Organizace ji vede jako šampionku bantamové i muší váhy a zároveň jako první ženskou dvojnásobnou šampionku v historii Oktagonu.
Pro větší scénu je důležité, že Szabová není postavená jen na popularitě. Má postoj, klid, výsledky a tvář, která se dá prodávat i mimo Slovensko. Ženské divize v MMA navíc nemají tak široký výběr neporažených nebo výrazně rozjetých jmen, takže podobný profil může rychle zaujmout.
Ronald Paradeiser má za sebou jiný typ cesty. Už není neporazitelný talent, ale bojovník, který ve 28 letech stihl titul Oktagonu, velké zápasy, porážky i návraty. Oktagon u jeho profilu připomíná výhry nad Ryšavým, Brichtou, Farkašem, Širokým a tři titulové zápasy.
Paradeiser by ven nešel jako neznámé jméno z malé scény. Má zkušenost s tlakem, umí zápasit pětikolové bitvy a po přesunu do velteru zůstává v oficiálním žebříčku Oktagonu na druhém místě za Amiranem Gogoladzem a šampionem Kaikem Britem.
Gogoladze, Humburger, Legierski
Amiran Gogoladze má pro zahraničí možná nejčitelnější vizitku. Gruzínská velterová váha, 18 výher, zkušenost z Dana White’s Contender Series a pověst bojovníka, který umí zápasy ukončovat rychle. Oktagon u něj uvádí osm ukončení pod 100 sekund, včetně desetisekundového KO v M-1.
Dominik Humburger má zase příběh, který funguje hlavně pro české publikum, ale předpoklady pro to, aby prorazil i venku má.
O Mateuszovi Legierském se moc nemluví, ale velmi silné jméno má. Polský bojovník drží titul lehké váhy Oktagonu a organizace ho označuje za jednoho z technicky nejlepších talentů polské scény. Na svém kontě má například výhru nad Paradeiserem a vítězství v titulových zápasech s Korkmazem a Štrbákem.
Kaik Brito do výběru patří hlavně díky tomu, koho už v Oktagonu porazil. Zdolal Davida Kozmu, pás si vzal zpět proti Ronymu Paradeiserovi a jeho styl je pro větší scénu hodně zajímavý: rychlé ruce, tvrdé údery a zkušenost ze zápasů, ve kterých byl pod tlakem.
Největší šanci prorazit venku nemají automaticky ti, kteří mají doma nejvíc fanoušků. Rozhoduje to, jestli už poráželi kvalitní soupeře, mají věk na další růst a styl, který obstojí i mimo Oktagon. A takových jmen dnes organizace nemá málo.
