České MMA před OKTAGONem. Malé haly vychovaly Procházku, Peštu i Kincla
Ještě před prvním OKTAGONem držely domácí scénu GCF, Hell Cage, Heroes Gate a desítky menších akcí. V jejich klecích bojovali Procházka, Pešta, Kincl i další jména pozdější světové úrovně.
Obsah článku
Když se 10. prosince 2016 uskutečnil na pražské Královce první turnaj organizace OKTAGON, české MMA nezačínalo od nuly. Za sebou už mělo roky regionálních galavečerů, první domácí organizace a generaci bojovníků, která se učila často za výrazně horších podmínek než jejich dnešní nástupci. První OKTAGON podle vlastní historie organizace sledovalo na Královce zhruba 2 000 diváků.
Nejdřív se jezdilo ven
Jedním z mužů, kteří u začátků domácí scény stáli, byl Michal „Háša“ Hamršmíd. V dobovém rozhovoru z roku 2010 vzpomínal, že kolem roku 2004 začal vozit české bojovníky na zápasy do Německa a později do Dánska. Z těchto zkušeností postupně vznikla Free Fight League, po ní Hell Cage. První turnaj Hell Cage se konal v květnu 2008 v pražském Kongresovém centru a na kartě byl i veterán UFC Dan Severn.
Scéna byla malá a lidé kolem ní se často podíleli na několika projektech současně. Hamršmíd s Pavlem Toušem například skládali MMA zápasy také pro Heroes Gate. V roce 2010 pak vzniklo GCF, které přímo navazovalo na Gladiators Free Fight League z let 2006 až 2008. Jeho cílem bylo dát českým bojovníkům možnost pravidelně zápasit doma. Brzy se neomezovalo jen na Prahu. Turnaje se konaly v Mladé Boleslavi, Říčanech, Ostravě, Brně, Hodoníně, Příbrami, Karlových Varech, Pardubicích nebo Poděbradech.
Jedna karta, budoucí elita
Dobře to ukazuje GCF 26 z prosince 2013. V jednom pražském hotelu tehdy zápasili Karlos Vémola s Tomášem Kuželou, Jiří Procházka s Martinem Šolcem, Viktor Pešta s Lukášem Ťupou a Miloš Petrášek s Pavlem Bechtoldem. Procházka vyhrál létajícím kolenem a jeho vlastní zápasový přehled připomíná, že GCF bylo v prvních letech jeho kariéry prakticky domácí základnou. Mezi roky 2012 a 2015 tam absolvoval řadu zápasů, než zamířil do japonského Rizinu.
Podmínky přitom měly k těm dnešním daleko. Hamršmíd vzpomínal, že v začátcích přes den trénoval, večer pracoval jako vyhazovač a zahraniční soustředění si platil sám. Patrik Kincl ještě v roce 2014 otevřeně říkal, že všechno vydělané dává do sportu a na kempy do zahraničí může jezdit hlavně díky sponzorům. Jeho tehdejší domácí tělocvičnu Deník popisoval jako prostor s omlácenými činkami, žíněnkou a několika pověšenými kimony.
Nebyla to však jen éra improvizovaných akcí bez ambicí. GCF už během několika let vytvořilo síť turnajů napříč republikou a na jeho kartách rostli bojovníci, kteří se později dostali do UFC, Rizinu nebo mezi evropskou špičku. Domácí scéna si postupně vybudovala zápasníky, trenéry, promotéry i publikum, na které mohl OKTAGON navázat.
OKTAGON od roku 2016 změnil hlavně měřítko. Přinesl výraznější televizní formát, pravidelnější velké turnaje a později arény, které byly pro předchozí českou scénu těžko představitelné. Základ ale vznikal mnohem dřív – na turnajích GCF, Hell Cage, Heroes Gate a dalších akcích, kde si první generace českých profesionálů musela zápasy, zkušenosti i podmínky teprve vybudovat.
