Lež a pozlátko. Jiří Procházka tvrdě odsoudil Clash a poslal jasný vzkaz všem, kdo ho sledují
Bývalý šampion UFC v polotěžké váze ostře kritizoval organizaci Clash – a nebylo to poprvé. Jeho kritika trvá roky.
Jiří Procházka nepatří k bojovníkům, kteří si berou servítky. Když v rozhovoru pro Reflex, publikovaném před jeho titulovým zápasem s Carlosem Ulbergem, znovu otevřel téma české bojové scény, nešetřil ani organizátory, ani diváky. Clash pro něj představuje přesný opak toho, čemu zasvětil kariéru: místo řemesla divadlo, místo výkonu šok, místo pravdy pozlátko. A jeho vzkaz nesměřuje jen k jedné organizaci. Míří ke každému, kdo se rozhoduje, čemu věnuje svou pozornost.
Tři roky stejného postoje
Procházkova kritika Clashe není jednorázový výbuch. Už v červnu 2023 v Nejlepším podcastu označil účast profesionálních bojovníků na akcích Clashe za „jejich selhání“. O necelý rok později, v dubnu 2024, přitvrdil v Hype Castu: celý formát popsal jako „bordel“ a „humus“, trash talk před kamerami jako „divadlo“ a „herecký výkon“. Slova jako „bizár“ a „omáčka navíc“ se v jeho slovníku opakují s takovou pravidelností, že nejde o chvilkovou náladu, ale o konzistentní postoj.
Co přesně mu vadí
Procházka neútočí na jednu organizaci. Útočí na model. V jeho optice existuje jasná dělicí čára: na jedné straně stojí pravé bojové umění, syrový boj, příprava a srdce válečníka. Na druhé straně křik, genitálie na tiskových konferencích a pozornost kupovaná šokem.
Jmenovitě se pozastavil nad tím, že se na akcích Clashe objevují profesionálové jako David Kozma, Leo Brichta nebo Karlos Vémola. Zmínil i Tadeáše Růžičku, který si tam měl domlouvat zápas. Pro Procházku je každý takový krok legitimizací něčeho, co podle něj sport degraduje.
Vzkaz, který míří dál než ke Clashi
Nejostřejší část Procházkových výroků nesměřuje k organizátorům. Směřuje k publiku. „Věnujte pozornost dobrým věcem, ne těm na h**no,“ řekl v Hype Castu. „To, čemu věnuješ pozornost, tím se potom stáváš.“
Tady přestává mluvit bojovník a začíná mluvit člověk s jasnou hodnotovou vizí. Společnost je podle něj „zhýralá dnešním blahobytem“, část diváků „nedospělá“ – musí se nejdřív nakrmit bizárem, než dozraje ke kvalitě. Neobviňuje jen ty, kdo show vyrábějí. Obvinění míří i na ty, kdo ji odměňují kliknutím, lístkem, předplatným.
Je to tvrdé? Ano. Ale je to logicky konzistentní. Pokud je pozornost měna, pak divák není nevinný konzument – je investor. A Procházka říká: investujte líp.





