Rvačka bez pravidel. Tak začínalo moderní MMA
První UFC nemělo váhové kategorie ani bodové rozhodčí a dovolovalo mnohem víc než dnešní MMA. Postupná regulace z divokého experimentu vytvořila profesionální sport s pevnými pravidly a zdravotními kontrolami.
Obsah článku
Kořeny moderního MMA vedou mimo jiné k brazilskému vale tudo, tedy zápasům s velmi omezenými pravidly. Když se 12. listopadu 1993 uskutečnilo UFC 1, hlavní myšlenkou bylo postavit proti sobě bojovníky různých stylů a zjistit, který z nich obstojí. Oficiální historie UFC připomíná, že v turnaji nastoupili zástupci disciplín od boxu a kickboxu až po jiu-jitsu, wrestling nebo sumo.
Sport bez společného metru
Pověst zápasů „bez pravidel“ byla do značné míry součástí tehdejšího marketingu. Ani na UFC 1 nebylo dovoleno úplně všechno. Zakázané bylo kousání a píchání do očí, některé další fauly mohly vést k pokutě. Neexistovaly však váhové kategorie ani dnešní systém bodování a pravidla měla k současné podobě MMA velmi daleko. UFC při ohlédnutí za prvními třiceti lety samo připomíná, jak výrazně se sport od roku 1993 změnil.
Pravidla se během dalších let vyvíjela za pochodu. Přibývaly časové limity, váhové kategorie i další zákazy a MMA současně čelilo silnému politickému tlaku a problémům s regulací. Pokud se mělo zařadit mezi běžné profesionální bojové sporty, potřebovalo jednotnější systém, podle kterého budou pracovat organizátoři, rozhodčí i státní komise.
Komise změnily MMA
Zásadním krokem bylo vytvoření Unified Rules of Mixed Martial Arts. Významnou roli v jejich vzniku sehrála atletická komise státu New Jersey, která na začátku nového tisíciletí začala MMA systematicky regulovat.
Dnešní Unified Rules of Mixed Martial Arts stanovují délku kol, způsoby ukončení zápasu, bodování i přesný seznam faulů. Zakázané jsou například údery hlavou, píchání do očí, útoky do rozkroku nebo údery do páteře a zadní části hlavy. Pravidla se navíc průběžně mění podle vývoje sportu.
Bezpečnost profesionálního MMA dnes nezačíná až zavřením klece. Regulátoři stanovují také podmínky pro licence a zdravotní kontroly. Nevada State Athletic Commission například u profesionálních bojovníků vyžaduje fyzickou prohlídku, krevní testy, oční vyšetření a podle stanovených podmínek také vyšetření mozku pomocí MRI a MRA.
Sjednocení pravidel neznamená, že se všude na světě bojuje podle naprosto totožných podmínek. Rozhodující pravomoc má příslušná komise nebo jiný regulátor a některé organizace používají odlišná pravidla. Unified Rules však vytvořily společný rámec, který jasněji určuje, co je dovolená technika, jak se zápas boduje a kdy musí rozhodčí zasáhnout.
Změnil se tím i veřejný obraz MMA. Z turnajů, které stavěly hlavně na střetu různých bojových stylů a minimálním omezení, vznikl regulovaný sport s váhovými kategoriemi, bodovými rozhodčími, pevnou délkou kol, zdravotními kontrolami a jasně vymezenými fauly.
Tvrdost z MMA nezmizela a riziko zranění zůstává jeho součástí. Rozdíl je v tom, že dnešní profesionální zápas má výrazně přesnější hranice než v první polovině devadesátých let. Pravidla neurčila jen to, co bojovníci smějí dělat. Pomohla MMA přejít od kontroverzní atrakce k regulovanému profesionálnímu sportu.
