Soud v Abú Zabí propustil Nurmagomedovovy muže po rvačce s Dvališvilim. Pomohlo smíření a prosba oběti
Šest měsíců vězení, pokuta 300 000 dirhamů a vyhoštění ze země. Nejtvrdším soupeřem v Abú Zabí nebyl nikdo v kleci, ale emirátský zákon. A pak přišel obrat.
Obsah článku
Hotelová hala na ostrově Yas Island v Abú Zabí, krátce před turnajem RAF Abu Dhabi. Ve chvíli, kdy se v ní střetly skupiny lidí kolem dvou známých bojovníků, přestala být celá věc sportovní záležitostí. Neřešila ji organizace ani atletická komise, ale emirátská justice. Deset lidí skončilo mezi odsouzenými, část z nich s pokutou, vězením a vyhoštěním v rozsudku. Redakce MMAmag porovnala obě zveřejněná soudní oznámení, otevřela k tomu dva emirátské zákony a spočítala, co incident znamená v korunách.
Osm odsouzených má místo vězení pokutu. Rozhodla dohoda
K hromadné rvačce došlo 11. listopadu 2026. O dva dny později uznal trestní soud v Abú Zabí vinnými deset osob, jak 13. listopadu 2026 oznámila státní agentura WAM. Řízení tím neskončilo: v oznámení o zmírnění trestu ze 17. listopadu 2026, které redakce MMAmag dohledala na portálu UAE Barq, stojí, že soud osmi obžalovaným snížil trest na pokutu 150 000 dirhamů pro každého. Zohlednil přitom smíření účastníků, vzájemné stažení nároků a žádost poškozeného o jejich propuštění.
Zveřejněné oznámení soudu obžalované nejmenuje. Jména přinesly sportovní zdroje: podle The National se incident týkal skupiny kolem Usmana Nurmagomedova, 28letého ruského bojovníka lehké váhy (do 70 kg) s bilancí 22-0-0 a jedním nehodnoceným zápasem, a Meraba Dvališviliho, 35letého gruzínského bojovníka bantamové váhy (do 61 kg) v UFC s bilancí 21-6-0. V Abú Zabí byl i Umar Nurmagomedov, 30letý ruský bojovník bantamové váhy s bilancí 20-2-0.
Aby bylo vidět, jak velký obrat to je, stačí postavit vedle sebe trest ze 13. listopadu a ten ze 17. listopadu. Rozdíl se dá spočítat v korunách.
Z vězení a vyhoštění zůstal účet. Takhle vypadá v korunách
První rozsudek měl tvrdé obrysy. Šest odsouzených dostalo podle oznámení agentury WAM shodně šest měsíců vězení, pokutu 300 000 dirhamů (zhruba 1 811 000 Kč) a deportaci po výkonu trestu, a to za narušení veřejné bezpečnosti, vyvolání paniky a ohrožení životů. Dva další lidé vyvázli s pokutou 50 000 dirhamů. Devátý a desátý obžalovaný dostali stejnou sazbu jako první šestice, k tomu zabavení telefonů a smazání záběrů.
| Pokuta | Zhruba v korunách | Koho se týká |
|---|---|---|
| 300 000 dirhamů | 1 811 000 Kč | původní trest šesti odsouzených (13. 11. 2026) |
| 150 000 dirhamů | 906 000 Kč | zmírněný trest osmi odsouzených (17. 11. 2026) |
| 50 000 dirhamů | 302 000 Kč | dva odsouzení s nejnižší sazbou |
Přepočet je ilustrativní a zaokrouhlený na tisíce korun. The National uvádí, že dvěma odsouzenými s nejnižší pokutou byli Dvališvili a Saba Lazišvili, soudní oznámení ale jména neobsahuje.
Dva z deseti odsouzených přitom podle soudního oznámení nedostali trest za to, že se do střetu zapojili, ale za to, co udělali s telefonem.
V Emirátech nestačí nikoho neudeřit
ANALÝZA Proč incident, který by jinde skončil zásahem ochranky, vedl k vězení a vyhoštění? Protože emirátské právo chrání veřejný pořádek a soukromí osob zvlášť. Fyzické napadení upravuje článek 390 trestního zákona Spojených arabských emirátů, tedy Federal Decree-Law No. 31 of 2021; v jeho anglickém znění, do kterého redakce MMAmag nahlédla v otevřené kopii textu, se sankce odstupňuje podle následků. Když napadení vede k nemoci nebo neschopnosti vykonávat běžné činnosti déle než 20 dní, hrozí přísnější trest; u méně závažných následků zákon uvádí odnětí svobody nejvýše na jeden rok a pokutu nejvýše 10 000 dirhamů.
Pořizování a šíření záběrů řeší jiný předpis. Článek 44 zákona o boji proti dezinformacím a kyberkriminalitě, tedy Federal Decree-Law No. 34 of 2021, počítá u zásahu do soukromí přes informační síť nebo systém s trestem nejméně šesti měsíců vězení, s pokutou od 150 000 do 500 000 dirhamů, případně s obojím. Výslovně jmenuje i zaznamenání a zveřejnění audiovizuálního materiálu. Totéž rozpětí uvedlo emirátské nejvyšší státní zastupitelství ve svém výkladu z 25. července 2022.
Zveřejněná oznámení soudu čísla paragrafů neuvádějí, mluví o skutkových okruzích. Zjištění z obou předpisů je ale jasné: jedna hotelová epizoda může v Emirátech zakládat dvě různá trestní rizika a telefon v ruce je jedním z nich. Kdo celou věc popisuje po svém, je ale jiný příběh.
Dvališvili mluvil o útoku zezadu, oznámení soudu mluví jinak
Dvališvili v příspěvku, jehož znění redakce MMAmag dohledala přes jeho účet na síti X a přepisy v zahraničních médiích, napsal: „Dělal jsem rozhovor pro RAF v hotelové hale a Usman a jeho kamarádi přišli zezadu a začali mlátit mě a mého mladého kamaráda.“ Je to jeho tvrzení o průběhu incidentu, ne popis potvrzený soudem. Po propuštění pak podle The National 17. listopadu 2026 uvedl: „Doufám, že všechny propustí, nechtěl bych vznášet obvinění. Chci mír a pro všechny to nejlepší.“ Druhý výrok míří přesně tam, kde řízení skončilo, tedy k dohodě stran.
Redakce MMAmag postavila vedle sebe tyto příspěvky a jazyk soudních oznámení. Rozdíl je nápadný. Oznámení nepracují s útokem zezadu ani s rolemi aktérů, popisují hromadnou rvačku v hotelu, narušení veřejné bezpečnosti, vyvolání paniky a ohrožení životů a u dvou osob porušení soukromí natáčením a zveřejněním záběrů.
Za druhou stranu mluvila hlavně organizace. Zástupce organizace PFL Peter Murray pro The National 16. listopadu 2026 řekl, že Usman Nurmagomedov v tu chvíli formálně nebyl bojovníkem PFL, protože měl za sebou poslední zápas, ale zůstával ve výhradním vyjednávacím okně a organizace s ním chtěla dál jednat. Pořadatel turnaje RAF Abu Dhabi podle Khaleej Times Usmana z turnaje vyřadil a uvedl, že spolupracuje s úřady.
Zbývá otázka, která z rozhodnutí nevyplývá. Deportace byla součástí původního trestu u části odsouzených, ve zveřejněném oznámení o zmírnění se neobjevuje. O tom, jestli se bojovníci do Emirátů vrátí, tak nerozhoduje jejich postavení ve sportu, ale pořád ten soupeř, který s nimi nikdy nestál v kleci.





