Poláci mají v UFC šestkrát víc jmen. Češi zůstávají výrazně pozadu
V UFC se historicky objevilo šest českých bojovníků, zatímco polská scéna jich při širším národním pojetí dodala 38. Aktuální soupiska ukazuje podobný poměr: dva Češi proti třinácti Polákům.
České MMA dokázalo vyprodukovat šampiona UFC, přesto v počtu bojovníků mezi světovou elitou výrazně zaostává za Polskem. Rozdíl nevysvětluje jen počet obyvatel. Poláci mají větší domácí základnu, silnější dlouhodobou konkurenci a hlavně systém, který už roky posílá hotové bojovníky z velkých evropských organizací přímo do hledáčku UFC.
Šest proti osmatřiceti
Český seznam je krátký a dá se vyjmenovat celý: Karlos Vémola, Viktor Pešta, Lucie Pudilová, David Dvořák, Jiří Procházka a Tereza Bledá. Vémola se v roce 2010 stal prvním Čechem v UFC, Procházka pak v roce 2022 jako první český bojovník získal pás organizace.
U Polska je situace úplně jiná. Aktuální přehled polského serveru InTheCage eviduje 13 současných a 25 bývalých polských jmen, tedy celkem 38 bojovníků a bojovnic. U historického čísla je potřeba počítat s tím, že polská média zahrnují také některé bojovníky s dvojí národní vazbou, například Petera Sobottu nebo Davida Zawadu. Užší statistiky založené pouze na reprezentované vlajce proto mohou vyjít o něco níž. Rozdíl proti Česku tím ale nezmizí.
K 17. srpnu 2026 zůstávají v UFC dva Češi – Jiří Procházka a Tereza Bledá. Polsko má třináct aktivních zástupců: Marcina Tyburu, Jana Błachowicze, Iwa Baraniewského, Michała Oleksiejczuka, Roberta Bryczeka, Cezaryho Oleksiejczuka, Mateusze Gamrota, Mateusze Rębeckého, Damiana Rzepeckého, Roberta Ruchału, Jakuba Wikłacze, Klaudii Sygułu a Karolinu Kowalkiewicz.
Ani velikost země tento nepoměr úplně nevysvětlí. Polsko má přibližně 37,3 milionu obyvatel, Česko necelých 10,9 milionu. Polská populace je tedy zhruba 3,4krát větší, zatímco aktuálně má v UFC 6,5krát více bojovníků. I po přepočtu na počet obyvatel vychází polské zastoupení téměř dvojnásobně.
KSW připravilo cestu
Jedním z největších rozdílů je dlouhodobě fungující polská domácí scéna. KSW dokázalo vytvořit prostředí, ve kterém mohou nejlepší Poláci sbírat zkušenosti proti kvalitním zahraničním soupeřům, bojovat o pásy a teprve potom přejít do UFC. Pro skauty je takový bojovník mnohem lépe prověřený než talent s několika dominantními výhrami na menších turnajích.
Stačí se podívat na konkrétní jména. Jan Błachowicz přišel do UFC jako držitel titulu KSW a později se stal šampionem UFC v polotěžké váze. Mateusz Gamrot byl před odchodem do Ameriky šampionem KSW ve dvou váhových kategoriích. Robert Ruchała získal v KSW prozatímní titul a Jakub Wikłacz byl šampionem bantamové váhy. UFC jejich výsledky z KSW samo zdůrazňuje v oficiálních profilech a medailoncích.
Polsko navíc nevychovalo jen dvě mimořádné generace kolem Błachowicze a Joanny Jędrzejczyk. Další jména přicházejí průběžně. Tomasz Drwal debutoval už v roce 2007 jako první Polák v UFC. Dnes jsou na soupisce vedle veteránů Tybury nebo Błachowicze také Baraniewski, Wikłacz, Rzepecki či bratři Oleksiejczukovi. Polský přísun se tedy nezastavil po odchodu jedné úspěšné generace.
Pomáhá také velikost domácího trhu. Více obyvatel znamená větší počet gymů, profesionálů i soupeřů, z nichž se může vytvořit špička. Na současné polské soupisce UFC se opakují týmy jako Ankos MMA, Czerwony Smok nebo American Top Team u bojovníků, kteří část přípravy dál absolvují v zahraničí. Z domácí konkurence tak vede poměrně čitelná cesta k mezinárodní úrovni.
Česku nechybí špička
Český problém proto není v tom, že by zde nevznikali kvalitní bojovníci. Jiří Procházka dokázal dojít až k titulu UFC a jeho kariéra je důkazem, že absolutní světovou úroveň české MMA vyprodukovat umí. Chybí však množství. Za Procházkou nevznikla stejně široká skupina bojovníků, která by se současně dostala až ke smlouvě s UFC.
Situace se může postupně měnit díky růstu domácí scény. OKTAGON vznikl v roce 2016 a dnes nabízí českým a slovenským bojovníkům pravidelné zápasy s mezinárodní konkurencí, velké turnaje i projekty typu Tipsport Gamechanger. Český systém tak má nyní podmínky, které byly před deseti či patnácti lety výrazně slabší. Je ale podstatně mladší než polská cesta postavená kolem KSW a několika generací zkušených gymů.
Také samotná přítomnost UFC v obou zemích přišla v jiném tempu. Polsko dostalo první turnaj v Krakově v roce 2015 a další v Gdaňsku v roce 2017. UFC přijelo do Česka poprvé až v únoru 2019. Nejde o důkaz, že by organizace Poláky při podpisu zvýhodňovala, ukazuje to ale, že polský trh a jeho bojovníci byli v hledáčku UFC dříve a ve větším počtu.
Rozdíl tedy není šestinásobně větší polský talent. Polsko má především širší základnu a dlouhodobě fungující cestu od domácího gymu přes silnou evropskou organizaci až do UFC. Česko zatím častěji produkuje jednotlivé výjimky. Procházka dokázal vystoupat úplně nejvýš, jenže za jedním šampionem zatím nestojí tak početná druhá a třetí vlna jako v Polsku.
