Ankalaev si hrál na někoho, kým není, a spálil se. Sebevědomé řeči na sítích skončily katastrofou v kleci
Měl to být triumf, ale skončil fiaskem. Magomed Ankalaev měl na UFC 320 potvrdit roli šampiona, místo toho padl už po 80 sekundách, když ho Alex Pereira nekompromisně ukončil – a jeho hra na „zlého chlapce“ se změnila v noční můru.
Galavečer UFC 320 přinesl fanouškům dlouho očekávaný odvetný zápas mezi Ankalaevem a Pereirou. Měl to být souboj dvou naprosto odlišných světů – tichého pracanta proti mediální superstar. Jenže tentokrát Ankalaev zkusil hrát podle cizích pravidel a tvrdě na to doplatil. Jeho hra na „zlého chlapce“ se mu vymkla z rukou a proměnila se v past, do které se chytil přesně ve chvíli, kdy se za ním zavřela klec.
Když se introvert snaží hrát drsňáka
Magomed Ankalaev nikdy nepatřil mezi bojovníky, kteří si zakládají na popularitě nebo zábavných videích. Jeho kariéra v UFC byla postavená na trpělivosti, tvrdé práci a výkonu v oktagonu. Dlouhá šňůra vítězství mu nakonec otevřela dveře k titulu, ale ani ten z něj neudělal hvězdu. Organizace i fanoušci od něj chtěli víc – angličtinu, vtipné rozhovory, virální momenty.
Tlak na větší mediální aktivitu nakonec vyústil v sérii provokativních příspěvků na platformě X (dříve Twitter), ve kterých urážel a napadal ostatní bojovníky, zejména Pereiru a Procházku. Příspěvky však působily cize a uměle. Ukázalo se, že za nimi často stál jeho manažer Ali Abdelaziz, známý tím, že „pomáhá“ svým svěřencům s trash talkem. Jenže právě tímto krokem se Ankalaev od fanoušků ještě více odcizil. Na tiskové konferenci před zápasem ho publikum vypískalo a Brazilec Pereira si naopak užíval každou vteřinu pozornosti.
Rychlý konec a tvrdá lekce
Když se zápas rozběhl, všechna slova z internetu ztratila význam. Pereira vyrazil vpřed s agresí, která se u něj obvykle nevidí. Ankalaev se ocitl v defenzivě, schytal tvrdý pravý hák a po marném pokusu o takedown padl pod salvou loktů. Po 80 sekundách bylo po všem. Pereira znovu získal pás a publikum šílelo nadšením.
Sedm let tvrdé práce Ankalaeva se rozplynulo během jedné minuty. A co je horší – Pereira měl obrovskou motivaci právě kvůli provokacím soupeře. Po zápase přiznal, že chtěl nejen vyhrát, ale i potrestat Ankalaeva za neúctu. Ukázal, že trash talk může být dvousečná zbraň – někdy zasáhne soupeře, jindy provokatéra samotného.
Co bude dál?
Ankalaev se stal obětí vlastní snahy být někým, kým není. Jeho nucená přeměna v mediálního bouřliváka selhala, stejně jako snaha UFC udělat z něj „zábavného šampiona“. Naopak, odvrátili se od něj i poslední zbytky fanoušků a po zápase čelí vlně kritiky a výsměchu.
Možná právě teď stojí před největší výzvou své kariéry – znovu najít sám sebe. Pokud se dokáže vrátit k tomu, co ho kdysi vyneslo na vrchol, má šanci znovu patřit mezi elitu. Jedno je ale jisté: v oktagonu se nedá nic předstírat, tam se ukáže, jací skutečně jste. A v Las Vegas se o tom Magomed Ankalaev přesvědčil tím nejtvrdším možným způsobem.
