Boxer vyhrál v Osvětimi dvě stě soubojů za sebou. Soupeře Salama Aroucha čekala smrt
V osvětimském pekle vyhrál přes dvě stě zápasů v řadě. Židovský boxer Salamo Arouch musel bojovat pro pobavení nacistů, a zatímco vítězství mu přinášela dny života navíc, jeho poražení soupeři končili v plynové komoře.
Příběh židovského boxera Salama Aroucha patří k nejtemnějším kapitolám dějin bojových sportů. Mladík, který před válkou nepoznal hořkost porážky, se po příjezdu do Osvětimi ocitl v realitě, jež neměla se skutečným ringem nic společného. V zakouřeném skladu, mezi opilými nacistickými dozorci lačnými po násilí, byli vězni nuceni bojovat jeden proti druhému, často o poslední šanci na přežití. Vítěze čekala miska polévky a pár dní navíc, poraženého téměř jistá smrt. Arouch v tomhle nelidském světě dokázal přežít rok a půl.
Box za ostnatým drátem
Když byl Salamo Arouch v březnu 1943 deportován s rodinou z řecké Soluně, netušil, že jeho sportovní talent se stane jedinou možností, jak si prodloužit život. Do Osvětimi II – Březinky dorazil jako devatenáctiletý, vyčerpaný, hladový a otřesený. Krátce po příjezdu ztratil matku a tři sestry, které šly přímo do plynové komory. Sám dostal vytetované číslo 136954 a po jediné otázce dozorců – „Je tu někdo, kdo boxuje?“ – vstoupil do hry o život.
Ringu v Osvětimi vévodila syrovost. Stačilo pár čar vyrytých holí do prachu, žádné rukavice, žádná pravidla – jen kruté divadlo pro pobavení dozorců. Ti přijímali jakéhokoli vězně bez ohledu na národnost či původ; Židé, Romové, Čechoslováci… všichni byli jen součástí jejich zvrácené zábavy. Souboje končily teprve tehdy, když jeden z bojovníků padl a nacisté se začali nudit. Poražený byl obvykle okamžitě zastřelen nebo odeslán do plynové komory. Vítěz dostal chleba, polévku – a další zápas.
Gladiátor z pekla
Arouch se díky rychlým nohám, tvrdým úderům a absolutnímu soustředění stal neporazitelným. Ještě před válkou získal titul řeckého mistra střední váhy i korunu balkánského šampiona. V Osvětimi jeho boxerský um rozhodoval o Arouchově životě dvakrát až třikrát týdně. Porážel i o 40 kilogramů těžší soupeře.
Nejtěžší chvíle přišla v souboji s německým Židem Klausem Silberem, dalším neporaženým šampionem a legendou táborových zápasů. Byla to bitva dvou mužů, kteří by v civilním životě stáli spíš vedle sebe než proti sobě. V Osvětimi tomu však bylo jinak. Silber po knokautu zůstal ležet a od té chvíle už ho nikdo nespatřil. Salamo později přiznal, že se po každém vítězství třásl – dobře věděl, že jeho vítězství je současně rozsudkem smrti pro jeho poraženého protivníka.
Osvobození a bolestné vzpomínky
Celkem podle vlastních vzpomínek zvítězil v Osvětimi ve 208 zápasech. Dva skončili remízou, protože v té době trpěl úplavicí. V roce 1945 byl přesunut do tábora Bergen-Belsen a v dubnu se dočkal osvobození.
Jeho osud se později stal předlohou k filmu natáčenému přímo v Osvětimi, kde Arouch působil jako technický poradce. Návrat na místo utrpení ho zlomil – hodiny tam plakal a vybavoval si tváře těch, kteří se už nikdy nevrátili. Přesto byl přesvědčen, že o svých zkušenostech musí mluvit, aby svět nezapomněl a podobná zvěrstva se neopakovala. Salamo Arouch zemřel v roce 2009, ale jeho příběh zůstává mementem odvahy i nepochopitelné krutosti.
