Procházka a celá polotěžká váha UFC má důvod být nervózní. Chimaev by nepřišel jen na návštěvu
Khalil Rountree po společném tréninku varoval polotěžkou váhu před Khamzatem Chimaevem. A nejde jen o lichotku z gymu, ale o nepříjemnou stylistickou hrozbu pro celou špičku.
Obsah článku
Rountree po tréninku s Chimaevem nevypustil běžnou frázi o dobrém sparingu. Řekl v podstatě varování pro celou polotěžkou váhu: pokud tam Khamzat jednou přijde, špička bude mít problém.
Rountree ví, jak chutná polotěžká váha, a ví i to, že mezi silnou střední vahou a pořádným chlapem z třiadevadesátky je obrovský rozdíl. Právě proto mají jeho slova váhu. Kdyby šlo jen o kamarádské poplácání, zapadne. Jenže on mluvil jako někdo, kdo si ten tlak právě osahal na vlastní kůži.
Problém není jen síla. Problém je styl
V polotěžké váze by Chimaev přišel o část své největší výhody. Už by nepůsobil jako fyzická pohroma z jiné ligy. Proti němu by stáli větší, těžší a tvrdší chlapi, kteří jsou zvyklí trestat každé zaváhání. Ulberg, Ankalaev, Procházka nebo Błachowicz navíc nejsou bojovníci, které někdo jednoduše přejede jen tím, že má slavné jméno.
Jenže Chimaev nepotřebuje být největší chlap v divizi, aby byl problém. Jeho síla je v tom, že soupeři vnutí svou hru. Vletí dopředu, zavře prostor, přilepí ho k pletivu a okamžitě ho donutí řešit zápas, který nechtěl vést. Místo vlastního tempa přijde obrana. Místo kombinací boj o ruce, boky a rovnováhu. A přesně tam se i elitní postojář může začít dusit.
Procházka by byl pro Chimaeva nepříjemný jinak než většina divize. Má pohyb, divoký rytmus, kolena, lokty a odvahu útočit i z pozic, kde by jiní jen přežívali. Jenže právě v tom je riziko. Chimaev by se nesnažil hrát Jiřího hru. Snažil by se mu ji okamžitě vzít, zavřít ho u pletiva a donutit ho místo chaosu řešit rovnováhu, ruce a obranu proti strhu.
Ulberg by byl opačný typ hrozby. Délka, rychlost, přesný postoj a schopnost trefovat z dálky. Pro Chimaeva by to nebyl pohodlný zápas, pokud by zůstal ve středu klece. Jenže otázka by zněla jednoduše: dokázal by Ulberg udržet prostor dost dlouho, nebo by ho Chimaev postupně dotlačil do zápasu, který se nevyhrává hezkým boxem, ale únavným wrestlingem?
Špička by musela řešit otázku, kterou nechce slyšet
Ankalaev by byl pro Chimaeva nejtvrdším testem. Ne proto, že by byl nejatraktivnější jméno, ale protože mu bere nejvíc pohodlných cest k výhře. Je velký, klidný, fyzicky silný a zápasnicky dost chytrý na to, aby po prvním náznaku tlaku ze strany Chimaeva nepropadl panice. Právě proti němu by se ukázalo, jestli Chimaevův tlak funguje i na elitního bojovníka polotěžké váhy, nebo jestli v 93 kilogramech narazí na hranici, kterou už nepřetlačí jen tempem, tlakem a skvělým wrestlingem.
Sportovně by Chimaev nebyl automatickým rozsudkem pro celou divizi. To by bylo levné. Byl by ale testem, který nikdo z elitních bojovníků nemůže brát na lehkou váhu. Nestačilo by být větší, tvrdší a zkušenější. Proti Chimaevovi musíte ubránit první tlak, nenechat se zavřít u pletiva a hlavně neztratit vlastní plán dřív, než zápas vůbec začne.
