Jakub Batfalský dostal lekci, která bolela. V Ostravě si chce napravit chuť
Jakub Batfalský se po nepříjemné prohře vrací před domácí publikum. Na turnaji OKTAGON 84 v Ostravě chce proti Eugenovi Black-Dellovi ukázat, že těžká zkušenost z něj udělala vyspělejšího bojovníka.
Český bojovník se po porážce s Gjonim Palokajem znovu hlásí o slovo. Na turnaji OKTAGON 84 ho čeká duel s Eugenem Black-Dellem, který má napovědět, kam se jeden z nejzajímavějších domácích talentů posunul. O tom, co si z prohry odnesl a jak se cítí před blížícím se zápasem, promluvil Jakub Batfalský v rozhovoru pro MMAmag.
Jakube, o tvé prohře s Gjoni Palokajem na turnaji OKTAGON 75 se hodně diskutovalo a ty sám si přiznal, že taktiku jsi opustil už v prvních sekundách. Co sis z tohoto zápasu odnesl do příprav na další výzvy?
Ten zápas pro mě byl obrovskou lekcí. Odnesl jsem si z toho hlavně to, že na téhle úrovni rozhodují detaily a disciplína. Talent nestačí, musíš být schopný držet se plánu i pod tlakem. V přípravě na další zápasy se proto mnohem víc soustředím na kontrolu tempa, rozhodování a chladnou hlavu.
Jak moc zápas s Palokajem ovlivnila nervozita? Přece jen, šlo o těžkého soupeře a hlavní zápas večera.
Upřímně, nervozita nebyla rozhodující. Nemyslím, že by mě výrazně ovlivnila. Být před zápasem nervózní není nic neobvyklého, je to i pocit, kdy se na zápas těšíš. Nicméně ta prohra mě mentálně posunula. Neberu ji jako selhání, ale jako nutný krok v kariéře.
V minulosti jsi říkal, že jedním z tvých největších vzorů byl Karlos Vémola. Co konkrétně tě na jeho zápasnickém stylu a celkovém vystupování nejvíc inspirovalo?
Karlos byl pro mě vždycky obrovská inspirace hlavně svou pracovitostí a tlakem, který dokáže na soupeře vyvíjet. Jeho fyzická dominance a mentální odolnost jsou něco, co obdivuju. Zároveň mě inspirovalo i to, jak si dokázal vybudovat značku mimo klec. Jeho sebejistota je to, co poráží soupeře v kleci i mimo ní.
Jsi považován za jeden z největších talentů českého MMA. Jak zvládáš ten tlak očekávání a co tě nejvíc motivuje?
Není to vždycky jednoduché, když tě lidi označují za talent, automaticky očekávají jen výhry. Já se ale snažím ten tlak brát jako privilegium. Znamená to, že lidem na mně záleží. Nejvíc mě motivuje posouvat se každý den dál a dokázat hlavně sám sobě, že na to mám. Nehoním se za tím, abych splnil očekávání ostatních, ale svoje vlastní.
Už 14. února tě v Ostravě čeká další soupeř. Všichni očekávají, že se Jakub Batfalský znovu vrátí na vítěznou vlnu. Jak moc náročný zápas to po prohře s Palokajem bude a jak se těšíš na to, že budeš bojovat doma v Ostravě? Neobáváš se toho, že budeš svázaný atmosférou?
Po prohře je každý zápas těžký, hlavně mentálně. Ale beru to jako šanci vrátit se silnější. Bojovat doma v Ostravě je pro mě obrovská motivace. Atmosféra bude bouřlivá, ale já ji nechci brát jako tlak, spíš jako energii, která mě požene dopředu. Nemám strach, že bych byl svázaný. Naopak, těším se, že to požene mě i soupeře k maximálnímu výkonu.
Jak a kde jsi se na zápas s Black-Dellem připravoval?
Příprava probíhala hlavně doma v Ostravě, s důrazem na komplexnost. Zaměřili jsme se hodně na taktiku, kondici a práci pod tlakem. Věnovali jsme čas i analýze soupeře, ale nechtěl jsem se mu úplně přizpůsobovat, chci spíš prosadit svou hru. Cítím se fyzicky i mentálně připravený lépe než kdy dřív.
Pokud vyhraješ, máš v plánu vyzvat nějaké konkrétní jméno? A pokud ano, proč zrovna tohoto bojovníka?
Teď mám v hlavě jen tenhle zápas. Ale samozřejmě, po výhře bych se rád posunul proti někomu z top 10. Chci zápasy, které mě posunou blíž ke špičce. Nejde mi o jméno kvůli pozornosti, ale o soupeře, který má sportovní smysl a otevře mi další dveře. Mimo top10 bych si uměl představit zápas s Ruchym (Radkem Roušalem, pozn. red.).
Kromě MMA se objevuješ i v netradičních projektech jako je soutěž Muž roku. Jak se vyrovnáváš s pozorností mimo sportovní svět? Budeš se podobných projektů účastnit i v budoucnosti?
Beru to jako zajímavou zkušenost. Samozřejmě je to úplně jiný svět než MMA, ale pomáhá mi to vystoupit z komfortní zóny a pracovat i s mediálním tlakem. Sport zůstává prioritou, ale podobným projektům se do budoucna úplně nebráním, pokud dávají smysl a neomezují moji přípravu.
Kam by se měla tvoje kariéra ubírat v horizontu 2–3 let? Vidíš sám sebe v kleci nějaké světové organizace (např. UFC), nebo je pro tebe dlouhodobým cílem získat pás Oktagonu a dominovat v Evropě?
Mým hlavním cílem je stát se komplexním bojovníkem a být špička v Evropě. Pás Oktagonu je obrovská motivace. UFC je sen, který mám v hlavě, ale nechci nic uspěchat. Chci si tu cestu poctivě vybojovat. Když budu vyhrávat a zlepšovat se, tyhle dveře se otevřou samy.
